Ještě před pár dny jsme glosovali Babišův pokus sestavit jednobarevnou vládu v tom duchu, že je určena k rychlé spotřebě. Komunisté a Okamura se od ANO distancovali a byli proti. Dalo se čekat, že reálná jednání proběhnou až při druhém pokusu, kdy bude Babiš ve větší defenzívě. Zdá se ovšem, že u nedemokratických stran praskají ledy a vábení podílu na moci je silnější než deklarované zásady. Vzhledem k charakteru obou partají se vůbec není čemu divit – snad jen tomu, že se prodávají tak rychle i tak lacino.
Co se vlastně děje? Vojtěch Filip sdělil, že komunisté mohou Babišovu vládu tolerovat výměnou za sedm podmínek. Mimo jiné požaduje zákon o referendu, růst důchodů i minimální mzdy a ochranu lithia před cizáckou těžbou. Z tvrdosti těch podmínek mrazí – všechny jsou už nyní součástí politiky ANO. Jednání tedy budou tvrdá. Až při bližším pohledu z nich vylézají skutečné záměry komunistů – Filip dnes pro ČT naznačil potřebu přenést vlastnictví vodohospodářství do rukou státu (znárodnění?), referendum se pak velmi hodí politice Moskvy (rozděl a panuj).
Lze si jen domyslet, jaké další podmínky „k jednání“ mají – funkce v mediálních radách, ambasády pro věrné absolventy moskevského institutu MGIMO nebo křesla v ČEZu a dalších státních firmách. Státní zakázky pro spřízněné firmy, „odborníci“ nominovaní na klíčové pozice. Zkrátka obecný socialismus snoubený s velmi individuálním kapitalismem, chce se dodat. Vláda s garantovanou opoziční podporou může zajistit jak levicovou agendu, tak osobní zájmy vedoucích soudruhů při porcování státních zdrojů. K tomu stačí trocha fantasie, zkušenosti a otrlosti.
Je to však přeci jenom překvapení – KSČM dopadla ve volbách nejhůře za posledních 25 let, hlasy jí odebral právě Babiš. Předseda klubu Kováčik ještě 27. října jakoukoliv podporu vládě ANO razantně odmítal. Co komunisty donutilo změnit názor, nelze tak snadno zjistit. Je to strach, zda to ještě bude Zeman, kdo by řešil druhý pokus o vládu? Nebo jde o hlad po slíbené kořisti, kterou je nutno urvat, než vedení strany vinou slabého výsledku padne? Můžeme si jen domýšlet.
Okamurova SPD zatím svou náruč zcela neotevřela, ovšem tato strana má daleko menší programové zábrany a mnohem vyšší majetkové potřeby. Svůj apetit vůdce původního Úsvitu dokázal například tím, jak tuto vlastní stranu dokonale finančně vyluxoval. A už vůbec se nemluví o lidech, kteří Okamurovi pomohli SPD financovat a nyní netrpělivě čekají na svou odměnu. Proto je na místě očekávat, že do komunisticko-populistické dohody rychle vstoupí i oni.
Jakkoliv to ještě zdaleka není potvrzené, zdá se, že nám 100 let od výstřelu z Aurory reálně hrozí pevná vláda vedená agentem StB, opřená o hlasy komunistů hájících zájmy Moskvy a demagogických xenofobů, kteří se ničeho neštítí. Jak řekl předseda ÚV KSČ(m) Filip, vše se dá stihnout do Vánoc. Budou tedy nesmírně šťastné a veselé.
