Vstříc evropskému (ne)úspěchu

15. 4. 2019 - 08:51

Hamacek_BabisZa šest týdnů dostanou čeští voliči příležitost vybrat si své reprezentanty do Evropského parlamentu. Naděje, že se podaří vést alespoň trochu seriózní debata o evropských tématech, se nenaplní. Respektive se přesouvá z úrovně celostátních médií kamsi do odborných kruhů, kde se navzájem přesvědčuje již přesvědčená, ale malá skupina odhodlaných.

Potvrzuje se tak teze z našeho prvního článku o evropských volbách: tedy že nebudou o Evropě. Velmi pravděpodobně se stanou jen další příležitostí pro aktivnější část voličů dát najevo své politické preference. A vzhledem k malé účasti může u voleb převládnout prakticky libovolná skupina lidí, stát se tak může cokoliv. Jak se na volby chystají ve vládních stranách i jinde?

Bude líp i v Evropě?

Babišovo ANO je jednoznačným hegemonem české politické scény. To ovšem ani zdaleka neplatí pro evropské volby. Z vnějšího pohledu se zdá, že se jich hnutí snad ani neúčastní. Na webových stránkách chybí program i seznam kandidátů, oficiální stránka na facebooku také mlčí. I kdyby snad někoho zajímalo, co bude ANO prosazovat, dozví se to jen obtížně a nepřímo. Sám premiér o volbách také mluví jen okrajově.

Je to přitom paradox: například na rozdíl od členů vlády, mnoha poslanců i regionálních politiků jsou čelní kandidáti ANO v těchto volbách kompetentní, respektovaní a schopní lidé. Jistě, nesou si s sebou punc schválení a spolupráce s Andrejem Babišem, nicméně při srovnání s „talenty“ posledních let je rozdíl patrný na první pohled. Je škoda, že si podobnou práci nedal pan premiér v okamžiku, kdy vybíral ministryně spravedlnosti a průmyslu. A nejen ty.

Těžko jde podezřívat PR mašinerii Babišova hnutí, že se na volby zapomnělo. Lze spíš očekávat, že navzdory vysokým preferencím se značná část voličů ANO k volbám nedostaví; i když patří ANO mezi favority, téměř jistě na „svých“ 33 % nepomýšlí. Hnutí se určitě na poslední chvíli pokusí vlastní sympatizanty mobilizovat, úspěch je ovšem nejistý. Proto nemá smysl poutat pozornost lidí na událost, v níž Babiš nedokáže drtivě uspět. Aura masové podpory a kontinuální řady úspěchů je cennější, než bude počet křesel v Evropském parlamentu.

Sociální demokraté v rohu

ČSSD vyhlíží evropské volby s obavami. I v dobách, kdy byly její preference vysoké, nedosáhla v souboji o Evropský parlament velkých úspěchů. Podstatná část voličů ČSSD k těmto volbám jednoduše nechodí, neboť si do nich nedokáže promítnout jakýkoliv přínos. A ta část voličů, která reálné kroky sociálních demokratů v EP alespoň okrajově sleduje, je nemusí vůbec brát jako pozitivum.

Lídr kandidátky, europoslanec Poc, sice témata a svou práci prezentuje usilovně, nicméně je otázkou s jak velkým úspěchem. A jediným nováčkem na čele kandidátky je předseda Mladých sociálních demokratů R. Hlaváček. Je reprezentantem proevropské progresivistické levice, což je směr, který straně mnoho hlasů rozhodně nepřinese. Pokud jsou současné preference ČSSD jednociferné, jejich šance získat ve volbách nad 5 % není vůbec jistá.

Případný neúspěch v eurovolbách ale současné vedení strany neohrozí. Předseda Hamáček i jeho tým dokázali slabost proměnit v sílu: jakýkoliv pokus o kritiku odrazí tím, že by to již tak oslabenou stranu mohlo zničit. Tím dokáží sebe i své lidi udržet u moci až do roku 2021, což je horizont, za nímž je budoucnost celé strany hodně nezřetelná.

Pirátská plavba

Mimořádně zajímavým trendem je dramatický nárůst celostátních preferencí Pirátů, který rozhodně promluví i do výsledků evropských voleb. Z hlediska své opoziční práce jsou sice pirátští poslanci aktivní, tím se ovšem příliš neliší od mnoha dalších stran, které současné vládní většině čelí. Proč tedy Piráti rostou, zatímco ostatní buď stagnují (jako ODS), nebo dokonce klesají – jako TOP 09, STAN a další?

Jedním z hlavních motivů voličského rozhodování je důvěryhodnost. A „tradiční politické strany“ mají svou pověst zásadně poškozenou. Je přitom druhotné, zda o ni přišly právem, či neprávem; podstatné je, že získat jednou ztracenou důvěru je mnohem těžší než nalákat voliče na nový produkt. Piráti jsou v tomto aspektu paradoxně velmi podobní Babišovu projektu, jakkoliv se v mnoha ostatních aspektech liší.

Piráti tak ve volbách bezesporu uspějí, mohou dokonce pomýšlet i na vítězství. Není důležité, že jejich volební lídr Marcel Kolaja není veřejně známý. Jeho profily na sociálních sítích sleduje jen několik set lidí, v celostátních médiích se objevuje jen okrajově. Tak, jako uspěl do té doby neznámý politik Zdeněk Hřib v Praze, může to dokázat i současný volební lídr. Voliči, chovající ke značce Pirátů důvěru, totiž velmi pravděpodobně uvěří i tomu, že byl vybrán správně.

Hlavním nepřítelem jejich úspěchu mohou být jen oni sami. Původní ideový základ Pirátské strany je i nadále nesen většinou členů, autor však odhaduje, že nikoliv většinou současných voličů. Takže pokaždé, když je veřejně prezentován v krystalické formě, může potenciální podporovatele odradit. Jako příklad uveďme názory poslance M. Ferjenčíka. Nejprve k výdajům na zbrojení uvedl, že „zvyšování výdajů na zbrojení na 2 % HDP je v českých podmínkách jednoduše nesmysl“, aby o pár dní později řekl, že (zakladatel Wikileaks) J. Assange je člověk, co si „zaslouží respekt“. Žádné z těchto témat samozřejmě nehýbe veřejným míněním, dává ale silné argumenty těm, kteří před ideovým jádrem Pirátů veřejně varují.

Úsměvně pak působí reakce mnoha pirátských politiků, kteří protestují proti „nálepkování“ vlastní strany. Stačí si jen vzpomenout na jejich předvolební „vězeňský“ autobus z roku 2017, na nějž coby pasažéry namalovali i ty politiky, kteří nebyli nikdy z ničeho obviněni. Pokud postavili své předvolební motto „pusťte nás na ně“ na plošném nálepkování, nemohou se divit, že časem nějaké tvrdé označení dostanou i oni. Zvlášť, když se tak někteří jejich členové skutečně chovají.

S blížícími se volbami se tak potvrzuje, jak málo Čechy a dokonce i naši politickou reprezentaci Evropská unie zajímá. Své místo v politické debatě má jen tehdy, pokud ji lze z něčeho obvinit nebo se na ni vymluvit. Je lhostejné, zda je čtenář fanouškem, kritikem či dokonce nepřítelem EU – všechny by je mělo daleko více zajímat, co čeští europoslanci a ostatní politici na evropské půdě dělají. Řečeno slovy dávno zapomenuté kampaně: záleží na tom víc, než si myslíte.

 

 

 

Zdroj původní fotografie: Petr Topič, MAFRA

 


FacebookTwitterGoogle+LinkedInPrintFriendlyShare