Oranžový strach

1. 8. 2019 - 09:40

Hamacek5Celou krizi „kultura“, která nám zpestřuje léto, ovládá strach. Jediný, kdo se nebojí, je Miloš Zeman. Po vítězství v roce 2018 řekl, že už nikdy žádnou prohru nezažije. A podle toho se chová. To naopak Andrej Babiš se Miloše Zemana bojí. Nejen kvůli možné abolici, ale především proto, že ho prezident drží u moci. Pokud by Babiš ztratil přízeň Hradu a přišel v určité chvíli o vládu, nedokáže tak efektivně brzdit lavinu problémů, které si za svou dravčí podnikatelskou kariéru nakupil. Strach je vidět v jeho očích a je poznat v každém jeho rozhodování.

Strach mají i v Lidovém domě. Asi pochopili, že zbytky jejich voličů nebudou dojaty bojem za „ústavnost“ a „právo strany nominovat ministra“. To jsou věci, které většinu socialistického elektorátu prostě neberou; zvlášť, když pány Staňka a Šmardu vůbec neznají. Bojí se, že by jejich odchod z vlády nikdo z nich nepochopil. A i sám strach z opuštění vlády je logický. Pro většinu vedení ČSSD je tahle vláda asi poslední, do které se podívají. Bojí se ministři, politicky protlačení náměstci i nespočet poradců a dalších talentovaných sociálních demokratů, kteří byli na státem placená místa v posledních letech vhodně zaparkováni a jinak než politikou by se na ně nedostali.

Sociální demokraté ovšem krutě selhávají v politické taktice. Na začátku celé kauzy se tvářili, že když Babiš Šmardu neprosadí, odejdou z vlády. Dávali ultimáta, lhůty a hrozili. To se od dob Bohuslava Sobotky nenaučili, že nesmí vyhrožovat něčím, co nejsou schopni splnit? Kdyby od května řešili resort kultury v klidu, hůř by získávali image slabochů. Namísto toho vytvořili (slovy klasika) moment očekávání, následovaný prvkem zklamání.

Měkkost ale nevyplývá jen ze skutků, nýbrž i ze slov. Předseda Hamáček v celé krizi nevymáchal ústa ani premiérovi, ani prezidentovi. Namísto věty „prezident si dělá co chce a premiér je příliš zbabělý, aby to řešil“ říká něco ve stylu, že „budeme jednat“. Dá se to pochopit ve chvíli, kdy byl Babiš opatrný a uhýbavý. Nyní ale hází celou krizi zpět na ČSSD, která se nebrání. „Krizi nemá vláda, ale jen ČSSD“, říká. I zde se sociální demokraté zachovali dost rosolovitě – spor o „vinu“ většinou vyhraje ten, kdo ji hodí na toho druhého jako první. Asi se u nich vyvinul Stockholmský syndrom, který mají vůči oběma dalším aktérům.

Babišovi přitom image slabocha mimořádně ubližuje, je to poznat podle jeho reakcí. ČSSD by neměla myslet jen na pár svých zbývajících fanoušků, měla by si vzpomenout, že jich většina přešla právě k ANO. Jediné rozumné rozhodnutí, kterým se v těchto dnech sociální demokraté řídí, je hádka o rozpočet. Určitě se lépe argumentuje problémy hasičů, policistů a sociálně potřebných, než „rámcem ústavy“. Dá se čekat, že ministři Hamáček a Maláčová budou požadovat tolik, aby alespoň vypadali, že jim jde o obecné blaho. Snad to zabere.

Hodně smutné jsou na tom tři věci:

Za prvé, jak je pěkně vidět, že má ČSSD de facto jen dva nebo tři ministry, ne pět.

Za druhé, že se na podzim pravděpodobně dojde ke stejnému scénáři – oranžové želé bez většího odporu proteče cedníkem a strana půjde s Babišem na cestě k vlastní zkáze.

A za třetí a především, že tak jako tak nastane další plýtvavé rozhazování i zvyšování daní jen proto, aby se tahle vláda udržela u moci. Proč máme takové věci zapotřebí?

 

 

Zdroj původní fotografie: www.blesk.cz


FacebookTwitterGoogle+LinkedInPrintFriendlyShare
Autor:
Témata: , , , ,
Kategorie: Glosy