Zajímavé časy na nás

5. 10. 2017 - 07:14

babis_debataŘíjnové volby do Poslanecké sněmovny se rychle blíží. Preference jednotlivých stran se usazují, aniž by docházelo k výraznějším posunům. Už nyní jde proto odhadnout, podle jakých scénářů se může situace na podzim vyvíjet.

Známé pravidlo české politiky říká, že žádné volby nedopadnou tak, jak se půl roku před nimi zdá. Do voleb nyní zbývá jen pár týdnů a ukazuje se, že se na tento axiom tentokrát nelze zcela spoléhat. Současné preference naznačují, že vítězem bude Babišovo ANO. Sociální demokraté (asi) utrpí druhé místo, přičemž na dvouciferný výsledek pomýšlejí i komunisté a ODS. Celkově lze předpokládat, že ve sněmovně zasedne sedm až osm subjektů, které jsou navzájem mimořádně nekompatibilní.

Nemá smysl přesně odhadovat počet křesel pro jednotlivé strany, zásadnější budou jejich součty a z nich vyplývající možné koalice. A zde vyvstává hlavní problém nadcházejících voleb – všeobecně deklarovaná neochota stran spolupracovat na vládní úrovni.

 Stavba plotů

Největším obtížím v tomto ohledu čelí předpokládaný vítěz. Kvůli sérii skandálů spojených s Andrejem Babišem se ODS i TOP 09 velmi hlasitě zařekly, že za žádnou cenu nebudou vládnout ani s hnutím ANO, ani s jeho lídrem. Předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek odmítá účast na vládě, ve které by Babiš seděl; vládu s ANO bez Babiše ale připustil. A lídr sociálních demokratů Lubomír Zaorálek říká v podstatě to samé, pouze s daleko menší razancí a přesvědčivostí.

Tím ale předvolební stavění plotů mezi stranami nekončí. ČSSD se v touze oslovit alespoň své tradiční voliče uchýlila k výrazně levicové rétorice. Slibuje nyní věci, které v posledních čtyřech letech nedokázala ve vládě prosadit. Pokud by chtěla tyto sliby mermomocí splnit, uzavírá si cestu k případné „protibabišovské“ koalici s pravicovými TOP 09 a ODS. A pokud by do takové koalice přece jen vstoupila a sliby nesplnila, jak na to asi zareagují její vlastně již podruhé „zrazení“ voliči?

Situaci neulehčují ani strany bez koaličního potenciálu, které svou samotnou existencí blokují vznik smysluplné většiny. Komunisty do vlády nikdo nevezme, dokonce ani Andrej Babiš ne. To samé platí rovněž v případě Tomia Okamury, který přežil politickou smrt a má reálnou naději ve sněmovně zůstat. Českou politiku to sice obohatí o nové bizarní figury, patovou situaci to ale nevyřeší.

Novým potenciálním hráčem jsou Piráti. Na rozdíl třeba od Zelených mají reálnou naději na úspěch ve sněmovních volbách. Vděčí za to dobrému vedení, nepoškozené pověsti a pracovitosti vlastních lidí. Bohužel strana prosazuje extrémní formu vnitrostranické demokracie, otevřeně odmítá zásadní koaliční kompromisy a zahrnuje v sobě i některé dost kontroverzní proudy. Piráti mohou českou politiku obohatit, potud je jejich nástup slibný. Avšak ocitnou-li se v roli jazýčku na vahách, politické tlaky je dříve či později zničí.

Propojíme-li realistický odhad výsledků a formální předvolební deklarace všech stran, vyjde nám prázdná množina: šance na stabilní vládu jednoduše neexistuje. Vzniká ale celá řada reálných scénářů, pomocí nichž by šlo povolební pat obejít.

 Čtyři scénáře

První variantou je idea, že Andrej Babiš polkne hořkou slinu a ustoupí do druhé linie. Pak by mohla vláda ANO a některé ze stran stávající koalice pokračovat. Ovšem Babiš, sedící mimo vládu, v níž bude ANO hlavní silou, je minimálně pro ANO obtížně uvěřitelný scénář. Role Teng Siao-pchinga či Jarosława Kaczyńského vládnoucích ze zákulisí totiž neodpovídá ani Babišově povaze, ani realitě české politiky. Lze proto s jistotou předpokládat, že se předseda hnutí ANO pokusí udělat cokoliv, aby premiérské křeslo získal. Nicméně jde o řešení, které je pravděpodobně možné.

Druhá reálná varianta předpokládá, že některá ze stran nedodrží předvolební sliby a s Babišem vládu sestaví. Hlavním kandidátem na tuto roli jsou sociální demokraté: nemají předsedu, vede je podivný trojlístek končícího premiéra Sobotky, dočasného předsedy Chovance a (pravděpodobně neúspěšného) „lídra“ Zaorálka, který po volbách bude zase jen řadovým místopředsedou. Vábení moci může být natolik silné, že si ČSSD nějakou výmluvu případně najde. Pravděpodobně by ale šlo o její derniéru: poražení socialisté vydaní na milost a nemilost supu Babišovi se záhy propadnou do chaosu, vnitřních bojů a bezvýznamnosti.

Podobný scénář by čekal i lidovce nebo občanské demokraty, pokud by na nabídku hnutí ANO neřekli ne. ODS i KDU-ČSL mají své solitéry, Václava Klause mladšího a Jiřího Čunka, kteří by rádi usedli do předsednického křesla a dostali se k moci. Nezdá se však příliš pravděpodobné, že by se zrovna jim povedlo dovést své strany do koalice s Babišem. Pavel Bělobrádek má nový předsednický mandát a Čunka porazil s velkou převahou, těžko se ho tedy podaří na podzim svrhnout. A předseda ODS Petr Fiala zase před variantou vlády s ANO zabouchl dveře tak silně, že se je ani Klausovi juniorovi nepodaří otevřít bez zničení důvěry voličů. A to ani tehdy, kdyby náhodou dokázal stranu ovládnout.

Třetí, nejhorší scénář představují nestandardní řešení. Andrej Babiš se v roli osamělého vítěze může ocitnout zády ke zdi. V minulosti podobná situace stvořila fenomén opoziční smlouvy, nyní nám hrozí například jednobarevná vláda ANO opřená o komunisty, Okamuru nebo „jen“ o pomstychtivou vůli Miloše Zemana. Vítěz voleb má přeci právo vládnout, chřadnoucí prezident mu ho může i proti vůli Sněmovny dopřát. Není proto vyloučeno, že většina stran raději protáhne jednání o vládě s vírou, že se tohoto nevypočitatelného aktéra zbaví po lednových prezidentských volbách.

Připusťme i poslední variantu: koalici všech demokratických stran proti Babišovi. Jde o plán, který prosazuje Miroslav Kalousek. ODS, TOP 09 i KDU-ČSL by spolu vládnout nejspíš dokázaly, potřebovaly by však podporu ČSSD. Mezi jednotlivými stranami je navíc tolik rozporů, počínaje daněmi, platy a dávkami přes vztah k EU a euru až po reformu zdravotního a důchodového systému, že „protibabišovská“ koalice z dlouhodobého hlediska fungovat nemůže. Voliči by ji chápali jako zradu a spiknutí „tradičních“ stran, o čemž by je se svou značnou palební silou přesvědčoval i Andrej Babiš.

 Chmurné vyhlídky

Říjnové volby budou vyvrcholením politické kariéry Andreje Babiše. Ať už se stane premiérem nebo „jen“ napodobí Jarosława Kaczyńského řídícího vládu jako řadový poslanec, výš to půjde již jen těžko. Za zády má domácí i evropské vyšetřovatele kvůli Čapímu hnízdu, před sebou asi poslední a dost nejistou příležitost splnit své nesčetné sliby. A v politice platí, že cesta nahoru bývá pomalejší, než je ta dolů. Ani po těchto volbách nás kvůli tomu klid nečeká.

Celkově shrnuto – nyní víme, že se vláda po říjnových volbách bude skládat obtížně a pomalu. Víme také, že se nepodaří sestavit funkční většinu, aniž by některá ze stran zásadně neporušila své předvolební sliby. Nelze vyloučit ani následný rozpad či fatální pokles důvěry u některé z „tradičních“ stran. Česká republika má tudíž potenciálně před sebou jak chaos uvnitř politických stran, tak i nestabilitu vlády a parlamentu. A co je nejhorší, realistickou variantou je nepřímá účast extrémistů na vládě. Žádný z těchto scénářů není pro českou politiku příznivý. Čekají nás, řečeno s klasikem, zajímavé časy.

Původní verze článku uveřejněna v časopise Demokratický střed


FacebookTwitterGoogle+LinkedInPrintFriendlyShare