Dnes proběhne mimořádná schůze Sněmovny, jejímž jediným tématem bude skandál okolo Farmy Čapí hnízdo, nyní už nechvalně známého projektu spojeného s Andrejem Babišem. Ten se velmi zuřivě brání a označuje celou věc za starou kauzu, kterou na něj všichni účelově používají. Dodejme, že mezi „všechny“ už lze započítat i vlastní noviny a v poslední době i protikorupční aktivisty. Jsou to ti, kdo si donedávna odmítali přiznat, že je s Babišem jakýkoliv problém. Proberme si ovšem situaci postupně.
Jde o reálný problém?
Bezpochyby ano. I když je kauza hodně používána opozicí, její základ je naprosto reálný. Díky investigativní práci nezávislých žurnalistů (ocenění zaslouží zejména Hlidacipes.org, ale i Neovlivni.cz) se podařilo shromáždit neobvykle konkrétní podobu toho, co se od roku 2008 na Čapím hnízdě dělo. Ať už A. Babiš ve Sněmovně řekne cokoliv, důkazů o jeho vlastnictví farmy je dostatek.
Formálně nezávislý projekt farmy byl po celou dobu s Babišem a jeho holdingem úzce propojen jak finančně, tak i personálně a technicky. Z pohledu nezávislého publicisty lze proto říci, že Babišova politická odpovědnost za manipulaci s dotací je zcela zřejmá. Není proto ani tak důležité, co on a další poslanci ANO řeknou. Podstatné je, jak se k tomu postaví jeho koaliční partneři.
Co by se mělo dít?
Idealista – pozorovatel by samozřejmě očekával Babišovu rezignaci, jiné čestné řešení neexistuje. Premiér Gross nevysvětlil byt za pár milionů a ministr Kocourek „odklonil“ 16 vlastních milionů od manželky během rozvodu – oba po krátkém vzdoru odešli. Politická kultura není prázdné slovo, některé věci by měly být s výkonem funkce zcela neslučitelné. Pokud nechce politik odejít sám, musí mu „pomoci“ ti, kdo jej v dané funkci drží. V případě Babiše je to premiér Sobotka a přeneseně pak poslanci vlastního hnutí a dvou koaličních stran držících vládu. Jejich rolí by mělo být si tuto úroveň politické kultury na hříšníkovi vynutit.
Existuje pochopitelně strach z toho, co bude „potom“ – odchod politika, který platí, řídí a vlastní osobností ztělesňuje silnou politickou stranu, by vyvolal zemětřesení. Skvěle to shrnul expremiér Paroubek (sic!), když řekl, že lepší je chvilkový chaos než posilování oligarchických prvků v naší zemi. Lze jen dodat, že zde nejde „jen“ o onu farmu. Pokud tuto kauzu Babiš přežije, bude zřejmé, že je mu vše dovoleno. Dotační eldorádo, ohýbání zákonů ve prospěch vlastního holdingu a likvidace jakékoliv konkurence bude zcela beztrestná. Bude-li zjevná manipulace s tolika důkazy tolerovatelná, vše další už přijde samo.
A co se dít bude?
Idealismus je ovšem mnohdy odsouzen do role tragického klauna. Předpokládejme tedy, že rozhořčení z dotačních manipulací s koaličními poslanci nepohne. Měla by to být alespoň jasná zpráva pro ty, kdo je volili – aby si vzali tuto drahou lekci. Premiér Sobotka velkou statečností neoplývá, rázné kroky v minulosti vždy dělal výhradně pod tlakem. I naposledy, kdy „uhnul“ v debatě o střetu zájmů, tuto tezi potvrdil. Snad bude mít v příštích dnech na tématu vlastnictví médií a střetu zájmů politiků šanci na jiné statečné gesto. Nyní – tváří v tvář Čapímu hnízdu – ovšem téměř jistě uhne a nic neudělá.
Opozice vyvolá po fiasku mimořádné schůze hlasování o důvěře vládě, opět podrobí koalici drtivé kritice a nakonec neuspěje – a pojede se dál. Sobotka s Bělobrádkem budou doufat, že voliči v preferencích spíš potrestají Babiše za jeho dotační nenajedenost, než je samotné za absenci jakékoliv páteře. Takový přístup je nebezpečný, škodlivý a nepřijatelný. Je ovšem zároveň zdaleka ten nejpravděpodobnější.
Určitou, i když ne příliš pravděpodobnou variantou, je taktický pohyb ze strany A. Babiše samotného. Je možné, že mu dojde, jaké škody kauza na jeho pověsti napáchala. Spolu s případnými úspěšnými pokusy jej omezit novou legislativou proto s hlasitým prásknutím může opustit koalici a tlačit na nové volby. Jakkoliv to může znít elitářsky, bohužel nelze přeceňovat péči voličů o politickou kulturu ani jejich smysl pro liberální demokracii. Nelze proto vyloučit, že by se ANO a Babišovi podařilo z celé situace vytlouct silné volební vítězství.
Problém idealisty
Jsou situace, kdy je poměrně těžké se od idealistického pohledu oprostit. Pokud někdo věří, jak mají věci v demokracii fungovat, těžko jej přesvědčit strachem z důsledků zásadového postoje. Andrej Babiš byl od počátku „chybou v systému“ – ovšem v jiném významu, než sám myslel. Jakkoliv někteří ministři ANO dělají dobrou práci a program hnutí brání ČSSD řádit v rozpočtech s levicovou lačností, podstata se nezmění. Majitel holdingu, životně závislého na státních dotacích, nesmí v takovém státě vykonávat moc. Zvlášť v situaci, kdy je zřejmé, že jeho hlad po ekonomickém úspěchu stojí tento stát miliardy korun.
Kauza Čapího hnízda je ukázka této potřeby v malém. Je srozumitelná lidem, existují na ni věrohodné důkazy a stala se v době, kdy se Babiš tolik nehlídal. Je ovšem jenom symbolem toho, co se dít nemá. A může se bohužel stát symbolem toho, co je naopak dovoleno. Projde-li, vzniklé škody na politické kultuře a pocit absolutní neohroženosti pro Babiše a všechny další po něm poneseme a především zaplatíme my všichni.
