V minulém týdnu začalo meziministerské porcování medvěda. Nejen kvůli letnímu vyznění, ale i pro věc samu, se pokusíme věc vidět pozitivněji. Především už sám pojem „porcování medvěda“ mají pamětníci spojeni s bezostyšným uplácením lokálních zájmových skupin skrze osobní poslanecký lobbing. V dnešních dnech už tímto pojmem myslíme pouhé vyjednávání ministrů o dodatečných požadavcích na jejich rozpočty. Takže ne všechno jde v naší zemi směrem k horšímu.
Andrej Babiš na svém úřadě přijal ministry a následně zveřejnil, na co chce, či naopak nechce nutné prostředky přidělit. Je na místě přiznat, že z pohledu daňového poplatníka vcelku nejde o vyloženě špatná nebo nepřijatelná rozhodnutí, někdy je tomu dokonce přímo naopak.
Komu dal…
Významně vzrostou platy učitelům, což je bezesporu správný krok. Že se tak stane už před krajskými volbami, samozřejmě svědčí o úmyslech všech zúčastněných. Někdy ale ani pochybné motivy nemusejí vést ke špatným cílům, proto je třeba za tento krok vládu pochválit.
Ministr kultury si vylobboval navýšení platů pro zaměstnance příspěvkových organizací v kultuře. Ačkoliv to není palčivé téma, je to velmi potřebný krok. Není možné, aby naše kulturní dědictví spravovali lidé, kteří vinou nízkých platů mají nárok i na sociální dávky. I peníze přidělené na projekty životního prostředí bránící ničivému suchu mohou mít smysl. Totéž lze říci o navyšování prostředků u MMR na kofinancování evropských fondů – budeme-li čerpat evropské peníze průběžně a kvalitněji, vyhneme se obvyklé a neefektivní dotační křeči na konci rozpočtového období.
Ministerstvo spravedlnosti dostane navíc část požadovaných peněz na Vězeňskou službu. Je sice fakt, že kapacity nestačí a tento sbor je podfinancován, ale rozhodně nejde o dobrou vizitku obou ministrů ANO. Zanedbané reformy justice a potřebné legislativy systém zatěžují natolik, že se přetíženosti věznic nejde divit. Takže lze Babišovi vytknout jedině to, že resort pod jeho stranickým vedením problémy neřeší a průběžně odkládá. Věznice ovšem fungovat musí, potud je postup obou ministrů správný.
…a komu nedal
Konflikt nastal u posílení kapacit policie, kterou požadoval ministr Chovanec. Obsahově je spor o tom, že vnitro požaduje až tři miliardy na nové vybavení a personální posílení policie. Ministr se přitom zaklíná bojem proti terorismu. Právě u motivů a argumentů se proto zastavme.
V minulém roce si Chovanec vymohl 1,5 miliardy korun na „boj proti uprchlíkům“, které (dle Babišova vyjádření) nezvládá využívat. Není se co divit – uprchlíci jaksi nedorazili. Když nyní chce další 3 miliardy na posílení hlídek a nákup techniky, je potřeba se zamyslet, zda to má cenu. O zbytečnosti nasazení armády do ulic jsme již psali. Je potřeba dodat, že víc policistů v ulicích neznamená nutně menší teroristickou hrozbu. I zde má Babiš pravdu v tom, že primární je posílit aktivity tajných služeb a jejich mezinárodní spolupráce.
Samozřejmě nelze pominout fakt, že mezi pány ministry dohořívá boj o policejní reformu, v němž byl Andrej Babiš na hlavu poražen. Nelze očekávat, že tento konflikt zůstane stranou; vláda je jím ochromena a bude doznívat dlouho. Nicméně Chovanec ihned označil Babiše za toho, kdo spor o peníze politizuje a ohrožuje naší bezpečnost. Skutečnost je jiná – Babiš jasně uvedl věcné argumenty, proč s navýšením nesouhlasí: nevyčerpané prostředky z minula i přidělená a neobsazená místa policistů. Tím, kdo vyvolává emoce a politické boje, je tentokrát pouze Chovanec.
Z čeho se vlastně rozdává
Vytváření rozpočtu a „rozdávání peněz“ může působit jako sympatická činnost. Problém je v tom, že navzdory všem velkým slovům a číslům je i letos ČR v deficitu. Utrácíme o mnoho více, než kolik vybereme – a jakékoliv operativní kouzlení s aktivy státu, nízkými úroky nebo dílčími údaji toto nezakryje.
Ekonomika rekordně roste, přitom ale výběr daní doposud růst ekonomiky nedohnal. Navíc se ukazuje, že naše hospodářství bude v dalších letech o dost pomalejší. Je proto krajně problematické, že Andrej Babiš a samozřejmě celá vláda v čele s ČSSD rychle a snadno nabyté peníze rozhazuje všemi směry, aniž by představila jedinou smysluplnou reformu alespoň v jedné klíčové oblasti. Sociální, důchodový či daňový systém zůstává. Státní správa se zakonzervovala a bobtná. Povinností pro firmy i živnostníky přibývá.
Až naše hospodářství opět výrazně zpomalí, udeří nás neřešené problémy s nebývalou silou. V tomto článku jsme ministra Babiše především chválili. Je ale potřeba dodat, že jak šéf ČSSD Sobotka, tak i právě Babiš, nesou za tento styl vládnutí přímou odpovědnost.
