Výročí 1968 – sonda do české politiky

22. 8. 2018 - 14:25

Babis - rozhlasPadesáté výročí sovětské okupace udělalo docela vypovídající sondu do české politiky. Jakkoliv si Češi potrpí na obřadné oslavy spojené s různými připomínkami minulosti, tentokrát šlo převážně o spontánní a živelné akce, které mají vždy vyšší výpovědní hodnotu. A co jsme se vlastně včera dozvěděli?

Komunisté se bojí nazvat invazi invazí a okupaci okupací. Byla to „událost“, bez přívlastků. Pokud někdo náhodou věří, že je jejich nepřímé vládní angažmá vychová, mýlí se. Zůstávají politickou stranou, s níž je spolupráce naprosto nepřijatelná.

Stejně tak se potvrdilo, co čekat od prezidenta republiky. Tedy nic. Jeho hlasité mlčení může být známkou špatného zdraví, rozhodně je ale zároveň ukázkou to, jaký politický styl prezident ztělesňuje. Příklad ze Slovenska ukazuje, že to jde mnohem líp.

Zvláštní případ bylo vystoupení premiéra Babiše (a předsedy Sněmovny Vondráčka) před Českým rozhlasem. Mnozí komentátoři, dokonce i ti mimo holding, pískot při uctění památky padlých odsoudili. To si zaslouží detailnější pohled.

Především je nutné vyvrátit některá klišé: Za prvé, Babiše nikdo „nevypískal“. Svůj projev přečetl, pouze lidé okolo něj hlasitě protestovali a dali mu najevo, co si myslí. A za druhé, samotnou pietu diváci nenarušili, pískali pouze na politiky ANO. Premiér má bezesporu právo, ba dokonce povinnost, toto smutné výročí připomenout a říct k tomu pár slov. Lidé na ulici ale mají práva úplně stejná. Rozhodnout, kdo má větší nárok na svou svobodu, je dost těžké a závisí na vkusu a preferencích pozorovatele.

Nelze ale pominout, co Babiš ztělesňuje a co vlastně říkal. Jeho projev se soustředil na to, jak příjezd vojsk a následná normalizace zničila mnoha lidem život. Vyjádřil i obdiv k těm, kdo se zachovali statečně. Je to opravdu vkusné od člověka, kterému normalizace otevřela dveře k cestování na Západ, ke kariéře a bohatství? Od člověka, který tři roky po Chartě 77 vstoupil do KSČ a spolupracoval s StB?

Každý občan, vybavený základním morálním kompasem, toto chucpe nemůže nechat nepovšimnuté. A má, podle autora těchto řádek, právo či dokonce povinnost protestovat nahlas. Co pietu devalvuje víc? Kariérní normalizační kádr a agent StB s krokodýlími slzami, nebo lidé, kterým vadí a dají to najevo?

Zbývá poslední otázka: co měl tedy Andrej Babiš vlastně dělat? Mlčet? To jistě ne. Existuje celá řada kroků, které by byly méně odpudivé. Mohl v projevu říct, že statečný nebyl. Nebo si mohl celý projev odpustit a pouze přijít a položit květiny. A především měl celou svou minulost už dávno důkladně vysvětlit a dát najevo, že to nebylo v pořádku. Že ho do KSČ přihlásila maminka nebo že v StB bojoval proti zlodějinám, to rozhodně není vyrovnání se s minulostí.

Babišův dovětek, že děkuje za preference, se v oficiální verzi projevu neobjevil. Jistě. Je to jen malá ukázka rozdílu mezi Babišem – produktem vlastní PR mašinerie – a Babišem – člověkem. Je škoda, že takové nuance lidé nevidí. Ale snad ten pískot a křik byl slyšet i tam, kde mu preference opravdu zůstávají.

 

 

Autor původní fotografie: simao, ČTK / www.Blesk.cz


FacebookTwitterGoogle+LinkedInPrintFriendlyShare