Je po boji. Ještě nenadešel čas na velkou analýzu popisující budoucí vládu i chyby a úspěchy kandidujících partají. Ve vzduchu jsou stále emoce. Vítězný Andrej Babiš před kamerami vášnivě líbá vyděšeného Marka Prchala, který mu volby vyhrál. Skoro 30 % mu tipoval málokdo; ani průzkumy, ani pyšné přesvědčení o znalosti lidských povah na takovou ránu autora nepřipravily. Ovšem lid je suverén a má právo činit i rozhodnutí, která mu škodí.
ODS sympaticky drží před ANO dveře zavřené, pouze „pražský vítěz“ Klaus ml. remcá. Stálo by za to mu připomenout, že v roce 2013 dostala Miroslava Němcová o 4000 preferenčních hlasů víc než on, a to za daleko horších podmínek. ODS byla v Praze až třetí, zejména porážka od Pirátů musí bolet. Snad strana nepodlehne Klausovu mámení zabočit do hnědých bažin a namísto toho se ujme důležité role vůdce opozice.
Pirátský úspěch je dalším překvapením, i když byl jejich vstup do Sněmovny očekávatelný. Počet 22 poslanců ovšem stranu může spíše poškodit. Mediálně známé tváře, které zajistily úspěch strany, doplní lidé, o kterých nikdo nic neví. Máme se těšit na festival bizarnosti, nebo Piráti překvapí i tentokrát? Naštěstí se zdá, že i oni budou kvality svých lidí testovat v opozici.
U radikálního voličstva se preference posunuly málo: V roce 2013 získali komunisté a Okamura dohromady skoro 22 %, letos mají v součtu „jen“ něco přes 18 %. Jejich výsledek se dá odbýt tím, že fosilní struktury KSČM nedokázaly podchytit strach z uprchlíků. A že 12 relokovaných migrantů z evropských kvót zajistilo práci 22 poslancům japonsko-korejsko-moravského populisty. Ale stejně jsou tato čísla smutná. I tyto volby prokázaly samočistící efekt české politiky: Zemanovci zchřadli a uzavřeli svou politickou existenci formou frašky v podání Františka Ringo Čecha. Petr Robejšek s „puškou pro tátu“, ODA, Sládkovi republikáni a všechny menší protiislámské a nacionalistické bojůvky odpadly.
Nejhůře dopadla ČSSD. Pád na 7,27 % je průšvih první kategorie. Lídři strany nemohou vinu házet na kampaň (nebyla vůbec tak špatná), ani na skandály (tolik jich nebylo), dokonce ani na vnější útoky: kromě lithia se nic před volbami neprovařilo. Vinu mohou hledat jeden u druhého, což jistě brzy začnou. Takže jsou dvě varianty: může začít krutá vnitrostranická řež, v níž jako první padne „lídr“ Zaorálek následovaný zbytkem vedení včetně Chovance. Nový předseda by pak útočil na vládu zleva. Druhou variantou je pravý opak: křečovité semknutí za Chovancem, odložení sjezdu a konstruktivní vstup do vlády. Ani jedna varianta není pro socialisty příliš slibná.
A co k ostatním stranám? Miroslav Kalousek přežil infarktové odpoledne a s pár poslanci stranu ve Sněmovně udržel. Šance, že přežije jako předseda, se ovšem snižují. STAN i lidovci prošli každý zvlášť, což je také dobře. Spolu by to nedokázali. Svobodní jsou za zenitem, Zelení pak dopadli dokonale rozdrceni Piráty. Nad strůjcem neštěstí, Matějem Stropnickým, se (na čas) uzavřely celostátní vody.
A kdo nám povládne? Bude to jednobarevná vláda ANO s Babišem v čele, kterou podpoří „konstruktivní poslanci napříč spektrem“? Pokud se opravdu Babiš opře o SPD a KSČM, jsme až po uši v problémech. Pokud se ale lidovci a sociální demokraté pustí do sebevražedné mise a s ANO povládnou dál, máme naději. Je ovšem děsivé, že to, co bylo poslední 4 roky předmětem naší kritiky, je teď jedinou pozitivní vyhlídkou.
Zdroj původní fotografie: Twitter.com via Echo24.cz
