Máme za sebou první kolo prezidentských voleb. Nedošlo k žádné zásadní události na poslední chvíli; incident s polonahou aktivistkou, která narušila Zemanovu návštěvu volební místnosti, zjevně nezapůsobil. Zeman už polarizuje tak, že věc pobouřila jen jeho voliče. Ostatní to sice odsoudili, ale spíše si vychutnali rychle vznikající internetové parodie.
Skvělým momentem voleb bylo ukázkové gentlemanství čtyř nejsilnějších kandidátů, kteří do druhého kola nepostoupili. Důstojně uznali porážku a plně v duchu své kampaně podpořili Jiřího Drahoše. Vlastně by to mělo být normální, ale pořád ještě nejsme v Česku na „normální“ politickou kulturu zvyklí a přináší nám moment překvapení.
Miloš Zeman dostal 1,9 milionu hlasů a kromě Prahy a dvou s ní sousedících okresů vyhrál v celé zemi. Drtivá porážka u krajanů v Rusku a Číně (jakož i ve zbytku světa) je zajímavá, ale nedůležitá. Pět ostatních uchazečů včetně Drahoše však má dohromady hlasů více než 3 miliony a (snad s výjimkou části voličů Topolánka) velmi pravděpodobně je Zemanovi nedají. Touto logikou se stávající prezident ocitnul ve velmi nepříjemné situaci.
Co udělá Hrad?
Je jasné, jakou strategii Zemanovci zvolí: nové voliče neseženou, tak musejí alespoň odradit ty Drahošovi. Se zatajeným dechem lze očekávat, kolik špíny a bahna na svého protikandidáta prezidentský tábor vypustí. Nic nového ale na cestě asi nebude, jinak by to již Parlamentní listy dávno otiskly a Jaromír Soukup by o tom měl nový pořad.
Miloš Zeman podle očekávání otočil a pokusí se svého vyzyvatele „zdrtit“ v televizních diskuzích. Možná ustojí moderátora i protikandidáta, ale pět let má tolik nevyřešených otázek, že z nich bude vybrušovat jen těžko. Útoky z Hradu navíc budou mít i opačný efekt: čím víc budou Drahoše pomlouvat, tím víc voličů zmobilizují, aby zemanovsko-ovčáčkovský styl z české politiky zmizel.
Babiš a další
Svébytnou kapitolu píše Andrej Babiš. Podle mocenských dohod Zemana podpořil, reálně mu ale nepomohl. Babišova síla netkví v tom, co bez elánu sdělil na tiskové konferenci. Volby mu vyhrála mašinerie složená z vyladěné PR a loajálních mediálních domů, kterou nechal hlasitě mlčet. Během povolebního víkendu pak začal premiér dokonce couvat: slovy předsedy Senátu M. Štěcha mu „bodnul kudličku do zad“.
Nemá důvod dál Zemana hájit, jeho vlastní voliči jsou rozštěpeni, několik členů hnutí ANO s názorem musí držet stranou. Jediná hlasitá fanynka stávajícího prezidenta, ministryně Šlechtová, věc nezachrání. Přirovnala Zemana ke „kotvě v rozbouřeném moři“. Nechme stranou fakt, že žádná loď v bouři kotvu nespouští, protože by se velmi pravděpodobně potopila. A buďme rádi, že nemáme moře, na němž by tato politička velela flotile.
Babišova doporučení, aby se Zeman zbavil kompromitovaných spolupracovníků a vysvětlil své kauzy, jistě nejsou určena prezidentovi. Jde o manévr, kterým se premiér od svého spojence pozvolna odpoutává. Tím se však ocitá v těžké situaci: pokud Zeman přeci jen funkci obhájí, svou legendární mstivost namíří právě na premiéra.
Za dva týdny nás čeká zásadní moment: je naděje, že bude poražen jeden z nejškodlivějších politiků, které jsme tu za 28 let měli. Za to stojí se postavit, kvůli tomu má cenu jeho protikandidátovi leccos odpustit. A pokud náhodou Miloš Zeman dokáže funkci obhájit, může se stát tím nejnebezpečnějším protivníkem, s nímž se Andrej Babiš v politice utká. Po delší době tak má cenu dívat se na českou politiku s mírným optimismem.
