Andrej Babiš řekl neuvěřitelnou a nepřijatelnou myšlenku tvrdě odhalující jeho pohled na romský holocaust. Omluva, kterou následně vydal, je stejně smutná jako sám původní výrok. Slova „To, co píší v novinách, ti blbečci, že tábor v Letech byl koncentrák, to je lež, byl to pracovní tábor. Kdo nepracoval, šup a byl tam“, vytrhnout z kontextu téměř nelze. Jedině snad, pokud by předtím řekl například „tohle tvrdil Miroslav Sládek a já s ním nesouhlasím“; to se však samozřejmě nestalo.
Jednodušší vysvětlení celého příběhu je, že se v závalu populismu a otřesného nevědomí minulosti pokusil vlichotit místním občanům, kteří mají (jistě reálné) problémy se současnou romskou komunitou. Byl přitom chycen a pokoušel se vykroutit, nakonec ho ale jeho vlastní P.R. mašinerie přesvědčila, že se má omluvit. Omluvu i celý příběh zabalil do dosti odpudivě laděných stížností na současné Romy, což je v kontextu jejich holocaustu bez výjimky nechutné. V civilizované zemi takové chování nelze odčinit jakoukoliv omluvou, politik by musel odejít. U nás zjevně ne.
Jak by se cítil on sám?
Nad Babišovými výroky se bohužel zavře voda. V rozhořčení nad touto situací si proto nemohu odpustit malou paralelu: jak by se choval sám Babiš, kdyby se narodil a žil v Německu třicátých a čtyřicátých let? Jeho dosavadní život nám předem ukazuje, co by se asi dělo.
Mladého Andrého Babische by do NSDAP přihlásila jeho maminka, chtěla přeci, aby měl dobrou kariéru. Měl by následně velké úspěchy u německého chemického průmyslu, který v té době rozhodně prosperoval. Na své kolegy by asi donášel, ale to v té době přeci dělal každý. S Gestapem by byl v pravidelném kontaktu, spolupráci mu však po válce neprokážou. Důležité je, že dával práci tolika lidem, v zemi byl pořádek, poslaneckou „žvanírnu“ nikdo nepostrádal a jeho podniky vzkvétaly. Kdo chtěl pracovat, mohl. Když ne, zasáhl stát – šup a byl „tam“. Na té době neviděl André Babisch nic špatného.
Vadila by panu Babišovi taková představa? Pokud ano, chci, aby věděl, že to je celé vytržené z kontextu. Vůbec jsem o něm totiž nemluvil, hrůzy minulosti odsuzuji. Ale pokud se ho to dotklo, nemyslel jsem to tak.
A malá poznámka na konec. Žádný politik po skandálním výroku zcela dobrovolně neodstoupí. K tomu ho musejí dotlačit jiní. Takže, vážení koaliční nepřátelé, je na čase dostát vlastnímu svědomí. Ti, kdo podobného politika ve funkci nechávají, se totiž od něho samého v zásadě příliš neliší.
Zdroj fotomontáže:
FB – @piratskenoviny
