Praha a její politická scéna se postupně mění téměř na hororový příběh. Dlouhodobě rozklížená koalice šesti stran, představující orwellovský kompromis mezi temnou pražskou minulostí (Březina a Kleslová) a sluncem zalitými vizemi Matěje Stropnického, měla k zániku nakročeno často. Většinu své energie pak spotřebovala spíš na vlastní souboje než na řízení města.
Po několika krizích ji novináři, znalci i účastníci opakovaně označovali za mrtvou. Radniční koalice je však podle primátorky Krnáčové prý stále naživu, i když už se dnes v noci začala rozpadat. Pro diváka, který nemá tento filmový žánr v oblibě, je to opravdu nepěkný pohled.
Nicméně je stále potřeba brát situaci vážně. V záplavě informací, které o krizi v hlavním městě média publikují, se ztrácejí důležité detaily. Především je zřejmé, že prvotním záměrem noční akce bylo odstranění M. Stropnického. To navrhla TOP09 formou hlasování o všech radních dle abecedního pořádku, ovšem odzadu: tím se na Stropnického dostalo hned na druhém místě. Všichni zastupitelé z ČSSD a většina z ANO byli připraveni a jeho odvolání koordinovaně podpořili.
Nemáme k dispozici záznamy o hlasování, z nichž by bylo jasné, jak následná odveta vypadala a kdo koho podpořil. Po celé čistce ovšem zůstala hnutí ANO v okleštěné Radě většina, takže byla ihned definitivně schválena krajně problematická verze Pražských stavebních předpisů, předložená primátorkou. Je proto jasné, že útok na Stropnického proběhl z pohledu developerské lobby doslova v poslední minutě.
Druhý pražský poločas
Jak se situace vyvine dál? Původní koalice měla nejtěsnější většinu 33 hlasů. Představa, že lze M. Stropnického vyhodit přes palubu a dále plout, je iluzorní. Jeden „nezávislý“ hlas se sice najít může a náborové schopnosti prokázala R. Kleslová už před rokem 1989; ovšem Zelení Stropnického obětovat nemohou, i kdyby chtěli. Na to je příliš silnou politickou figurou.
Proto nastává rozhodující okamžik pro TOP09: svým angažmá by mohla menší subjekty (Trojkoalici či ČSSD) snadno nahradit. To by ovšem vyžadovalo, aby tento krok požehnali dva hlavní političtí rivalové – Kalousek a Babiš. I když je to v tuto chvíli těžko představitelné, z dlouhodobého hlediska jim nic jiného (kromě předčasných místních voleb) nezbývá.
Pražská krize má i další celostátní politický efekt: hnutí ANO bere hlasy z řad letargických příznivců pravice. Výsledky na pražské radnici, které ztělesňuje duo Kleslová – Krnáčová, mu rozhodně na popularitě nepřidá. Praha ovlivňuje chování voličů i mimo své hranice, navíc jsou hlasy z hlavního města pro tento typ uskupení klíčové. Závěr lze formulovat Babišovou rétorikou: pokud nezvládne „své Pražany“ uřídit jako firmu, prostě příští volby nevyhraje.
