Minulý týden byl pro Řecko, eurozónu i pro celou Unii jízdou na horské dráze. To, zda vnucené reformy budou fungovat či zda se dosavadní kapitulace premiéra Tsiprase brzy nezmění v další z mnoha jeho taktických manévrů, lze jen odhadovat. Jisté je jen to, že domluvené kroky jsou spíš jen náznakem řešení, ne řešením samotným.
Novinkou je možnost, že by se financování části finanční pomoci Athénám týkalo i České republiky, konkrétně jde o garanci 4 miliard korun přes systém EFSM. Zajímavá analýza toho, co by české záruky Řecku reálně znamenaly, de facto sděluje jediné – jde o bouři ve sklenici vody. Není jisté, zda k pomoci dojde; i kdyby ano, nevíme, kolik by nás pomoc reálně stála. A už vůbec není jisté, že by ony 4 miliardy zmizely nenávratně.
Sledovat výroky a postoje různých politiků ve světle těchto fakt tak dává především obraz o nich samých. Je to ovšem velmi užitečné; jde o jakousi zkoušku nanečisto. Kdyby došlo na řešení problému, v němž má naše země reálné angažmá, tak alespoň víme, co můžeme čekat.
Premiér Sobotka se ještě včera dušoval, že k použití EFSM nedojde. A shodně s A. Babišem dodává, že řešit problémy eurozóny penězi zemí neplatících eurem je nepřípustné. A kdyby se náhodou i české peníze použily, musí je garantovat někdo jiný. Trochu to připomíná obvyklou praxi evropské politiky této vlády: doma se hlasitě bije v prsa podle nálad neinformované veřejnosti, aby se pak v Bruselu zařadila. Nelze jí vytýkat, že přijímá kompromis, ale to, že nemá odvahu ho doma předem hájit.
Opozice z obou stran
Elegantní i ostrou smeč zároveň dal vládnímu chování v DVTV M. Kalousek. Volně řečeno sdělil, že česká evropská politika nemůže spočívat v tom, že pokaždé, když po nás někdo něco chce, řekneme NE. A pouze jednou za sedm let tvrdě požadujeme evropské dotace a fondy, které nám platí ti bohatší. „4 miliardy korun je méně, než kolik Agrofert ročně bere z evropských fondů,“ řekl Kalousek. Nejde o jeho obsesi Andrejem Babišem, v této věci má obecně pravdu a je dobře, že to řekl nahlas.
ODS pomoc odmítá, což není překvapení. Odkazuje se na dřívější Sobotkovy sliby, kdy premiér české angažmá vyloučil. Trvá na jejich dodržení, což je zlomyslné, ale logické. Občanským demokratům je nutno rovněž přiznat, že na rozdíl od jiných hlasitě a již dávno říkají důležitý fakt: že euro jako měna je v Řecku součástí problému, ne jeho řešení. Kdyby nebyly evropské politické špičky natolik spojeny s prezentací eura jako úspěšného projektu pro všechny, Řecko by z eurozóny propustily, nechaly jej zbankrotovat a teprve pak mu pomohly.
Nyní už většina politiků napříč stranami uznává, že tato cesta nikam nevede, a doporučují Řecku opuštění eurozóny. Je dobře, že netrpí snahou zachránit myšlenku „eura pro všechny a za každou cenu“. Je ale na druhou stranu velmi smutné, že většina z nich není ochotna před svými voliči obhájit trochu té finanční solidarity. Jako bychom nevěděli, co to je.
