Podzimní volby nebyly z hlediska zájmu médií zásadní událostí. Přesto mají velký dopad na domácí dění a výrazně pročistily český politický rybníček. Rekordně nízká účast některé komentátory dovedla k názoru, že tím se jen dokazuje zbytečnost či neúčelnost Senátu.
A není překvapením, že jeden z poražených z druhého kola (Andrej Babiš) začal ihned mudrovat o jeho zrušení. Pokud si to opravdu myslí, proč dával vlastní peníze na to, aby se pokusil do něj své nominanty protlačit? Nebo to říká, aby se zalíbil a zakryl pachuť porážky?
Skutečnost je jiná a žádný politik si netroufne ji říci otevřeně: neúčast je rozhodnutí každého jednotlivého voliče, navíc jde o mimořádně nerozumný krok. Senát opakovaně prokázal svou důležitost a význam; kdo to nechce nebo nedokáže vidět, má smůlu. Rozhodnou za něj jiní. Když pak někdo vydává vlastní pasivitu za politický postoj, je to spíše úsměvné.
Očistný efekt
Senátní volby pomohly provětrat českou politickou scénu. Žádný populistický excentrik do Valdštejnského paláce neprošel, což je dobře. Pohořel i Zdeněk Škromach, jinak známý výzvou „zapalte ohně“. Nyní už může v podroušeném stavu hlásat z bazénku prakticky cokoliv. Lidem na Hodonínsku za to patří autorovo upřímné poděkování.
Méně známá, o to však extrémnější senátorka Liana Janáčková z Ostravy si rovněž v Praze balí kufry a z centrální politiky mizí. Další obětí je ministr průmyslu Mládek; až se rozptýlí mlha po boji, jistě jej pan premiér odešle na odpočinek – jakkoliv teď tvrdí pravý opak.
Shrnutí voleb je samo o sobě důležitou zprávou: drtivé vítězství KDU-ČSL, pěkné druhé místo pro ODS, hubená „nevýhra“ pro ANO a drtivá porážka ČSSD a komunistů. Senát se tak po oranžové éře pozvolna vrací do pozice, která mu patří – vyvažovacího nástroje, který umí zabránit touze po dominanci okamžité poslanecké většiny. To české politice rozhodně prospěje.
Odcházení
Kromě Babiše a komunistů je díky letošnímu podzimu dalším poraženým mocenským centrem Zemanův Hrad. V krajích jeho sirotci prošli o pár hlasů, a to na zádech největšího obránce češství: Tomia Okamury. Lidé jako Mynář, Nejedlý a další pohořeli, o osudu Haška, Škromacha a dalších hejtmanů nemluvě. Chystaná mocenská osa mezi Babišem, Zemanem a komunisty příliš podpory nezískala. Buďme nyní zvědaví na to, jak svůj přístup ANO změní; lze se těšit na nové kolo populismu, demagogie a ublíženecké rétoriky.
Premiér Sobotka je rovněž v tíživé situaci: řekl, že pokud bude výsledek krajů slabý, zváží odchod. Kraje propadly, Senát pohořel, premiér s teflonovým úsměvem však hodlá pokračovat nadále. O to úsměvnější je jeho úsilí o reformy ČSSD. On sám je podepsán pod absolutní ztrátou jakékoliv programové vize strany, on sám tlačil heslo „všechno zrušíme, všem přidáme“. Teď, když všechny reformy ODS zrušil a všem přidal, nemá dál co nabídnout. Stojí nad hubenými volebními výsledky a pouze se usmívá. Pokud si myslí, že dokáže stranu dlouhodobě zvednout, velmi se mýlí.
Volby dopadly překvapivě a pro někoho dosti bolestivě. Celkově ale daly naději na částečnou kultivaci domácí veřejné scény. A poskytly alespoň malou naději i na to, že lze při troše štěstí porazit i samotného Zemana.
