Po zdánlivém uklidnění se reakce radikalizované části české veřejnosti na téma migrační krize opět ukázala v plné síle. Dosavadním vrcholem se staly sobotní demonstrace, kde kromě kamenů a jedné plynové pistole létaly i zápalné láhve. Terčem útoku organizované skupiny se ne náhodně stalo sociální centrum, symbol tolerance a vstřícnosti právě vůči uprchlíkům.
V tuto chvíli je proto lhostejné, jaké názory k migrační krizi lidé mají. To, co se dělo a děje pod rouškou „protestů“ proti „uprchlíkům“, je nepřijatelné a odsouzeníhodné. A hodně to říká o společnosti, ve které žijeme. Každý, kdo vnitřně či otevřeně s protestujícími sympatizuje, by si měl položit následující otázky:
Opravdu chceme, aby rozdíly v názorech byly řešeny násilím ne nepodobným Německu 30. let? Každý, komu se líbí zápalné láhve hozené na „sluníčkáře“, by měl přemýšlet, kam poletí příště.
Opravdu chceme, aby (mnohdy oprávněné) obavy lidí využívali extrémisté podněcovaní lidmi typu Konvičky, Okamury a Veleby? Věříme, že právě tito lidé jsou schopni tyto problémy reálně řešit?
A opravdu chceme, aby řízeně vyvolaný strach sloužil jako levný politický nástroj pro velmi osobní cíle prezidenta Zemana? Konflikt s premiérem Sobotkou ukazuje, že migrační téma je pro prezidenta jen další šancí na reparát z neúspěšného Lánského puče.
Co dělá vláda? A je alternativa?
Uprchlická krize je vážné téma, které je třeba aktivně řešit. Současná vláda, navzdory dílčím omylům, reagovala racionálněji než některé země v Západní Evropě. Je nyní i aktivnější než většina dalších států EU; bezpečnostní rizika vnímá a je v nich důsledná, někdy až moc. Rozhodně ale není důvod pro opodstatněné masové protesty.
Nabízené alternativy jsou nepřijatelné. Jaké vlastně jsou? Má to být Babišův neuvěřitelně nekompetentní, ale účinný populismus? Nebo Zemanovo řízené šíření nenávisti, které mu dává více prostoru a pozornosti? Určitě ne. A každý alespoň trochu kritický pozorovatel vidí i to, že téma „uprchlíků“ je pro Konvičku, Okamuru a jeho pohrobky, politickou mumii M. Sládka i všechny další pouhým nástrojem pro zisk pozornosti, popularity a snad i moci.
Zástupci ČSSD, ODS, TOP09, KDU-ČSL a dalších útok odsoudili, ANO a „ústa Zemanova“ (J. Ovčáček) mlčí. Andrej Babiš na Twitteru raději píše o tom, s kým byl na obědě; Hrad demonstrací využil jen k útokům na premiéra. Je to neuvěřitelné? Nikoliv, naopak je to typické.
Radikalizace části české společnosti je nebezpečná věc. Vznikla bez ohledu na realitu migrační krize – a nezmizí jenom proto, že se původní krize zmírní. Každý, kdo s ní nyní sympatizuje, by se měl mít na pozoru. Každé posunutí pomyslné hranice tolerovaného zla se vrací jen těžko; příštím cílem může být jakákoliv menšina, jakákoliv jinakost nebo názor. Proto je nutné reagovat včas.
