Drama nazvané Elektronická evidence tržeb se v závěrečném aktu mění ve frašku. Autor návrhu a velký bojovník proti jakýmkoliv výjimkám v něm – Andrej Babiš – navrhuje pár dní před zahájením provozu zásadní výjimku.
Důvodem, který přivedl ministra Babiše k rozhodnutí vyjmout z EET ty nejmenší, je dojemný. Jak sám uvedl, přesvědčila ho devětaosmdesátiletá stařenka z Kladna, jinak drobná podnikatelka v oboru ovoce-zelenina, která nemá počítač ani internet a EET by nezvládla. Pravdivost podivuhodné historky potvrdil poslanec Volný, když uvedl, že byl u toho, když onen e-mail Babišovi přišel. Měnit zákony podle e-mailu od vetché stařenky, která nemá počítač ani internet, to je v českém politickém lapidáriu náraz na dno vkusu i věrohodnosti. Chce se zvolat: „Věřte Babišovi! Jen on naslouchá, jen on chápe…“. Jistě se najde pár takových, kteří tomu uvěří.
Skutečnost je daleko prostší. Spolu se zahájením EET dochází Babišovi i jeho stratégům, že si náklady a starosti s tvrdou normou vyberou svou daň i mezi potenciálními voliči. Je proto načase začít couvat. A k zásadnímu obratu v názorech i argumentech použili léty prověřenou poučku: „Drzé čelo je lepší než poplužní dvůr.“ Fungovalo to v minulosti, proč by to nezabralo nyní.
Sociální demokraté se musejí třást vzteky: pokud návrh na zmírnění projde, bude Babiš za hrdinu. Pokud ne, budou oni za padouchy. Jasně se ukazuje, že kapitál politické věrohodnosti a pečlivá PR práce dokáže zachránit kůži i zcela mimořádně neschopnému ministrovi. Opozice jen nevěřícně sleduje, co se s jejich bývalým leitmotivem děje. Tak, jako nezískala důvěru voličů při boji o EET, nezíská jejich hlasy ani nyní.
Naše veřejnost se tak dostává do moderního trendu, v němž fakta nehrají roli a kde emoce a „názory“ převažují nad pravdou. Zklamání, které tento způsob politického chování většiny voličů přinese, bude ovšem veliké.
