Poslanecká sněmovna má za sebou ustavující schůzi, v níž opoziční strany od středu doprava utvořily takzvaný Demokratický blok. Přestože tak zprvu učinily hlavně kvůli společnému postupu při rozdělení významných sněmovních pozic, může se tento blok stát do budoucna nadějí koordinované opozice proti budoucí vládě Andreje Babiše, která bude podepřena nejméně jednou antisystémovou stranou, pokud ne oběma.
Demokratický blok má nyní před sebou tři výzvy: tou první je ta, aby spolupráce přečkala účel svého založení, tedy volby do orgánů PSP. Pokud se tak podaří, druhou výzvou je, aby se jednotný postup nerozpadl při první krizové situaci. A za třetí, všechny strany v něm spojené musejí dokázat přesvědčit své voliče, proč tento blok vytvořily a že se nejedná pouze o spiklenecký klub proti Babišovi. Na cestě k politickému růstu a vnitřní jednotě je čekají některé překážky, které musí být co nejdříve vyřešeny.
Zkrocení zlého Kalouska
Miroslav Kalousek je v Demokratickém bloku nejlepší stratég a mistr toho, čemu se pejorativně říká „politikaření“. Dokázal na sebe vždy strhnout pozornost, když se stal hlavní tváří reformní politiky Nečasovy vlády i pozdější pravicové opozice. Umí sladit rozdílná stanoviska do pevných politických postojů, jednat pragmaticky se svými protivníky a přežít i zásadní politické krize. V tomto ohledu se s ním ostatní politici nemohou měřit. Měli by však Kalouska upozornit, že TOP 09 ve volbách zcela propadla a je druhou nejmenší stranou v Poslanecké sněmovně. Kalousek se totiž velmi pravděpodobně nepoučil a znovu se pokusí si pro sebe uzurpovat moc a mediální prostor. Fakt, že nový předseda TOP 09 Pospíšil není ve Sněmovně a odmítl opustit bruselsko – štrasburské prostředí, Kalouskovi jen nahrává.
Kalousek jedním dechem nabádá ke spolupráci středopravých stran v Poslanecké sněmovně a druhým dechem si neváhá veřejně připisovat zásluhy na tom, že ostatní strany neskončily v náručí Andreje Babiše. Svými kroky a postoji z nich dělá pouze loutky ve své „svaté válce“ s Andrejem Babišem, již poslední čtyři roky praktikoval neúspěšně, protože jí široká veřejnost prostě nerozumí.
Určit pro Kalouska správné místo uvnitř bloku bude úkol pro ODS, která je v současnosti nejsilnější opoziční stranou. Hlavní tváří bloku by se neměl stát u veřejnosti neoblíbený Miroslav Kalousek, ale Petr Fiala, který by měl prezentovat kolektivní stanoviska bloku. Pokud ostatní strany Kalouska neuhlídají a nechají ho pokračovat ve své dosavadní nekompromisní politice, nyní zaštítěné 4 politickými stranami, stane se z bloku opět „Antibabiš“, což vážně poškodí stranické preference všech členů.
Nevyzpytatelní lidovci
Lidovci jsou v České republice nejvíce rizikovým partnerem. Již minulost ukázala, že nemají zábrany jít do vlády s pravicí, levicí, či hnutím ANO (v případě Miroslava Kalouska ani s podporou komunistů). Spolehnout se na ně nemohli ani Starostové, s nimiž lidovci krátce před volbami ze strachu vypověděli smlouvu o volební koalici. Pokud nějaká ze stran Demokratického bloku podlehne vábení Andreje Babiše, bude to bezesporu KDU-ČSL. Již před volbami deklarovali možnost podpory vlády hnutí ANO bez Andreje Babiše, na začátku listopadu zase společně s ČSSD vyjádřili hnutí podporu ve schválení rozpočtu na příští rok. Vše by bylo v pořádku, kdyby se na tomto postupu dohodli s ostatními stranami Demokratického bloku. Každé nejednotné hlasování o klíčových bodech v Poslanecké sněmovně bude toto sdružení oslabovat.
Euroskeptická ODS
Největší zodpovědnost za fungování Demokratického bloku bude ležet na bedrech ODS. Zatímco všechny ostatní strany jsou v Evropském parlamentu zastoupené v nejednotné proevropské skupině Evropské lidové strany, ODS je součástí Evropských konzervativců a reformistů. Její názory na účast v „evropském jádru“ budou určitě narážet na vize ostatních stran. ODS přitom sama není v otázce EU jednotná. Zejména její nacionálně-populistické křídlo již ústy Václava Klause mladšího mluvilo o nereformovatelnosti EU a nepřímo nabádalo k „Czech-outu“. Samotný poslanec Klaus dokonce projevil nelibost nad ustavením Demokratického bloku a svými mediálními glosami se opakovaně snažil podrývat pozici předsedy Petra Fialy. Tento problém má však pouze vnitrostranické řešení.
Celkově lze říci, že Demokratický blok má teoretický potenciál stát se silnou pravicově liberální opozicí vůči nebezpečí plynoucímu z vlády Andreje Babiše. Pokud někteří straničtí představitelé utlumí své osobní zájmy a dokáží překlenout programové odlišnosti, může veřejnost tento blok hodnotit pozitivně. V opačném případě se blok rozpadne, čímž se opozice vůči Andreji Babišovi ještě více rozmělní a voliči budou v příštích volbách tradiční strany opět trestat.