Nová ministryně obrany ještě není ve funkci, ale už se před ní začíná rýsovat problém. Vládní předloha počítá s posílením našich jednotek v Iráku a Afghánistánu. Ovšem nově vznikající menšinová vláda nemůže počítat s podporou u KSČM a SPD. Obě strany už stvořily spolu s ANO hlasovací většinu při porcování funkcí ve Sněmovně, dokonce chtějí o podpoře (KSČM) či účasti ve vládě (SPD) jednat.
Schvalování vysílání vojenských jednotek pro rok 2018 ale bude velkou zkouškou, do jaké míry bude Andrej Babiš schopen najít podporu mimo tuto „skrytou koalici“. Komunisté jsou dlouhodobě proti českému zahraničnímu angažmá v misích NATO, Okamurova SPD chce dokonce prosadit zákon o referendu, ve kterém by se naši občané mohli vyjádřit k vysílání jednotek do zahraničních operací. V této souvislosti je nepravděpodobné, že by pro vládní návrh o vyslání jednotek zvedli členové KSČM či SPD ruku.
Není to poprvé
V podobné situaci se již v minulosti ocitl například kabinet Mirka Topolánka, když koalici chyběli poslanci a sociální demokracie je svými hlasy odmítla doplnit. Tehdy hrozilo, že se naše jednotky, které už v zahraničí byly nasazeny, budou muset stáhnout. Vláda musela narychlo využít možnosti prodloužení mise o 60 dnů (tzv. provizorní mandát bez souhlasu Poslanecké sněmovny), aby nedošlo k mezinárodní ostudě. Následně musela jednat s opozicí o podmínkách podpory.
Opoziční sociální demokracie se tehdy pod vedením Jiřího Paroubka snažila využít této situace pro řešení vnitropolitických sporů. Nejdříve žádala přepracování vládního návrhu. Když byl návrh přepracován, Jiří Paroubek stupňoval požadavky a chtěl vyměnit podporu za zrušení poplatků ve zdravotnictví. Po složitých politických jednání se ale podařilo mise odhlasovat a vyhnout se tak blamáži.
Na tahu je Demokratický blok
Sociální demokrati vládní návrh pravděpodobně podpoří, neboť je to právě Sobotkův kabinet, z jehož dílny je tento materiál. Piráti představují velkou neznámou. Ve svém volebním programu sice připouští nasazení ozbrojených sil mimo území ČR, ale pod podmínkou mandátu OSN. Ve svém postoji k NATO tak trochu balancují. Na jedné straně se někteří členové vyslovili pro vystoupení z Aliance, ovšem Ivan Bartoš jakékoliv úvahy tímto směrem odmítá. Piráti ale několikrát deklarovali, že nově vznikající kabinet nepodpoří, a je velkou otázkou, jak se zachovají v tomto případě.
O misích tedy rozhodne (možná již bývalý) Demokratický blok. Pravicové strany českou účast v zahraničních misích obecně podporují a bezpochyby tomu nebude jinak i v tomto případě. Pro Petra Fialu se tak rýsuje první příležitost, kdy bude moci vrátit políček, který mu byl uštědřen při jeho opakovaném volení místopředsedou sněmovny. Věc ale není tak jednoduchá, neboť mise mají mezinárodní rozměr a naši alianční partneři budou postoje jednotlivých aktérů citlivě sledovat. Bylo by pak asi velmi trapné, aby se celá věc stala předmětem prostého „politického handlu“.
První kroky Petra Fialy na půdě sněmovny zatím tolik úspěšné nebyly. Zcela logicky se snažil usilovat o post předsedy, aby ukázal politickou iniciativu. Následná jednání ovšem ukázala, že podporu nenajde. Také počáteční zdrženlivost při spojení pravice a následné vytvoření Demokratického bloku, jehož idea byla nepřímo vnuknuta Mirkem Topolánkem, působí spíše jako projev bezradnosti než jako promyšlený politický tah.
Nyní mají ODS – jako hlavní opoziční strana – a zejména její předseda před sebou další výzvu. Tento úkol ale nebude snadný: navenek se budou muset chovat státnicky a programově, aby v očích voličů působili pozitivně. Zároveň ale bude muset předseda Fiala vybudovat obraz politika, se kterým bude muset Andrej Babiš jednat jako s rovnocenným partnerem. Dokáže najít dostatek politického umu a využít tuto šanci? Zvládne využít potenciální výhody, aniž by to vypadalo jako hazardování s pověstí země?
Babišovi a jeho lidem bohužel záleží na našich aliančních závazcích a osudu vojenských misí jistě méně než ODS, KDU-ČSL nebo TOP 09. Pokud Demokratický blok v této věci rezignuje a mise schválí s odvoláním na zahraničně politické renomé, stane se obětí své politické korektnosti.
