Jedním z hlavních témat aktuální české politiky je zákon o obecném referendu. V nějaké podobě ho chtějí ANO, komunisté, Okamura, Piráti i sociální demokraté. To je celkem 152 poslanců. Jistě, jsou spory o podobu zákona, tlak k jeho přijetí je ale zřetelný. A je to mimořádně špatný nápad.
Referendum má prý posílit českou demokracii. Jejím současným problémem ovšem není nedostatek rozhodovacích mechanismů: máme 6 typů voleb, účast u nich je klesající. Lidé nevyužívají možností, které jim demokracie dává; mají na to právo, ale není důvod jim dávat nástroje další. Naší demokracii namísto toho ohrožuje něco jiného: nedůvěra v ní plynoucí zevnitř i zvenčí. Z vnitřku jí rozkládá neúcta k ústavním principům v podání prezidenta a premiéra, oslabuje jí legitimizace extrémistů a populistů. Škodí jí možné zneužívání moci a neprospívá jí existence „vůdcovských“ stran bez vnitřní plurality.
Z vnějšku je poškozována úplně stejně silně – vlivná média k problémům mlčí, nebo dokonce tento trend podporují. Komerční televizní stanice umožnily prezidentu Zemanovi, aby v „duelech“ bezostyšně lhal a manipuloval. Část novin se chová stejně a ve chvíli, kdy místopředseda Sněmovny zpochybňuje romský holocaust, dá MF Dnes jako titulek dne problém s ucpanou kanalizací.
Rekonstrukce státu v nedbalkách
Nelze pominout ani vinu části aktivistů – například takzvané Rekonstrukce státu. Toto sdružení po léta systematicky bojovalo „minulou bitvu“, tedy korupci. Zároveň přehlíželo slona v místnosti, existenci fenoménu Babiš. Ten je korupcí sám o sobě, když kontroluje mocenské složky, které mají kontrolovat jeho, a nastavuje dotační pravidla tam, kde sám čerpá. Podezření z podvodu na Čapím hnízdě je z tohoto pohledu jen špičkou ledovce.
Rekonstrukce státu nyní spustila nový projekt, takzvané „Mantinely demokracie“. Požaduje po politicích vcelku rozumné věci, ale forma zde jednoznačně ničí obsah. Pod výzvu se podepsalo mnoho poslanců Pirátské strany, jakkoliv je výzva v rozporu s jejich programem. Podle ní by zákon o referendu neměl umožnit hlasovat o mezinárodních závazcích ČR (např. členství v NATO a EU), zatímco program Pirátů přesně toto požaduje. Vysvětlil někdo tento rozpor? Ví o něm vůbec?
Vrcholem je ale podpis Andreje Babiše, který se k výzvě připojil. Babiš už prokazatelně několik jejích bodů porušil, u ostatních na to buď nejsou důkazy, nebo mu nezbyl čas. To nemají organizátoři dost kritického myšlení a sebeúcty, aby podpis odmítli a věc medializovali? K čemu je tato výzva a jakou mají hodnotu podpisy pod ní, když je zřejmé, že nebude dodržena? České demokracii a občanům nepomůže, zato některým signatářům poslouží jako fíkový list pro věci, které raději nechceme vidět.
A v těchto kulisách debata o zavedení referenda běží dál. Populisté se těší, jak se zviditelní. Naivní elementy uvnitř i okolo politické scény věří, že dělají dobrou věc. A nelze ani opomenout vliv Ruska, v jehož nejhlubším zájmu je národy na západ od svých hranic zevnitř rozkládat a vzájemně izolovat. Každý, kdo věc vidí podobně, se pak chtě nechtě musí v naději obracet zpět k Andreji Babišovi. V tuto chvíli je jedno, že podporuje členství v EU kvůli vlastním ekonomickým zájmům. Je však jediný, kdo tomu může rázně udělat přítrž. Až tak daleko jsme došli.