Úspěch Andreje Babiše v nejvyšší politice inspiruje pro nadcházející volby do Poslanecké sněmovny další miliardáře. Jedním z nich je Pavel Sehnal. Úspěšný burzovní makléř, majitel areálu PVA EXPO Praha či Aquaparku Čestlice zaregistroval v loňském roce nový politický subjekt, pro který využil název bývalé liberálně konzervativní pravicové Občanské demokratické aliance (ODA). Jak jeho snahu ocení voliči?
Už sama myšlenka vzkřísit politickou značku je spíše naivním pokusem. Politická strana není komerční produkt. Pro voliče v dnešní době není znakem módy, životního stylu, či statusovým symbolem, jehož se bude uživatel držet navzdory reálným parametrům. Volba politické strany je pro drtivou většinu občanů věc soukromá. Pokud v ní občan ztratí důvěru, nedá se navrátit pouhým přepsáním programu, či náborem nových osobností. Stará značka nasazená na nový obsah v politice nefunguje.
Co nová ODA vlastně slibuje?
Sehnalova ODA kopíruje podobné postoje a strategii, které zaručily úspěch hnutí ANO. Řídit stranu manažerským stylem s velkým finančním zázemím ve společnosti místopředsedů zrekrutovaných ve svých firmách, to zjevně Pavel Sehnal chápe jako výhodu. Straně ovšem evidentně chybí politologické, odborné i marketingové know-how, aby byl projekt předurčený k úspěchu. Volební témata působí chaoticky bez jasného zacílení na určitou skupinu voličů.
Podle programu, který se nachází na webové stránce ODA, ji náhodný čtenář asi těžko zařadí do určité části politického spektra. Strana zkrátka vždy nadhodí určitý problém („Soudy musí rozhodovat rychle“) a přidá k němu stručné řešení („Zjednodušíme a zrychlíme soudní řízení“) bez jakéhokoliv upřesnění, přiblížení finančních nákladů a oblastí, odkud tyto zdroje budou získány.
Program politické strany ale v dnešní době již nehraje u voličů hlavní úlohu. Mnohem důležitější je důvěra v její čelní představitele. Lídři stran, zejména u těch podnikatelského typu, musí mít za sebou srozumitelný příběh, který dokáže voličům zodpovědět otázky, proč vlastně vstupují do politiky a zda budou schopni zemi řídit. Díky tomu si voliči mohou lehce spojit volební teze se skutečnými činy během jejich podnikatelské kariéry.
Marketing bez příběhu
Volební billboardy ODA obsahují tolik textu, že nestojí-li čtenář se svým vozem právě v koloně, bude mít velký problém všechna ta sdělení strávit. Na nich zvolil Pavel Sehnal univerzální heslo ke každému problému: „Musí to jít!“ Nabízí se hned srovnání s volebním heslem hnutí ANO pro komunální volby 2014: „Prostě to zařídíme!“ Mezi oběma prakticky totožnými hesly je však velký rozdíl v tom, s jakými činy si voliči tato prohlášení spojí.
Kolem Andreje Babiše je nejen v jeho životopise na webových stránkách hnutí ANO vytvořen příběh, který vypadá zhruba následovně: Mladý kluk vychovaný na venkově (čili jeden z obyčejných lidí) vlastní pílí vytvořil jednu z největších společností v České republice. Stal se z něj miliardář, který umí řídit velké kolosy a dávat lidem práci. Zároveň mu v jisté době došla trpělivost s vrcholnými politiky, k nimž uvádí relevantní argumenty, a proto je vstup do politiky takovým altruistickým vyvrcholením jeho kariéry, službou veřejnosti. Přišel se sebeobětovat pro ostatní, aby měli šanci mít se stejně dobře jako on.
Pavel Sehnal ve svém stručném životopise na webu ODA uvádí, že má 25 let zkušeností s podnikáním, za tu dobu se staral o zaměstnance své firmy a nyní nazrál čas, aby své zkušenosti využil ve prospěch občanů této země. A tím to končí. Žádné další vysvětlení, proč zrovna nyní vstupuje do politiky, jaká je jeho vize s Českou republikou a proč by měl být zrovna on úspěšný. Pokud tedy Andrej Babiš slibuje „Prostě to zařídíme!“, nezávisle na skutečných schopnostech mu vzhledem k jeho minulosti občané více uvěří, že sice může mít jako miliardář své stinné stránky, ale pořádek prostě udělat umí. U Pavla Sehnala si občan nevybaví nic, kvůli čemu by měl uvěřit, že zrovna jemu „to půjde“. Tím se stává celá jeho billboardová kampaň jen prázdnými hesly bez uvěřitelného obsahu.
Nedávným krokem Pavla Sehnala před volbami se stala spolupráce s Mikaelem Oganesjanem. Youtuber páchající záměrně dopravní přestupky oslovil společně s Pavlem Sehnalem na Youtube mladé voliče a nabídl jim možnost kandidovat v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny. Nakolik může být tato spolupráce atraktivní pro občany (disponující aktivním volebním právem) lze zjistit přímo v prohlášeních samotného Mikaela. Ten ve filmovém dokumentu režiséra Jindřicha Andrše „Mike a jeho ultras“ hrdě prohlásil: „Já na Instagramu sleduji jednu osobu a to je moje firma. Nikoho jiného nesleduji, protože mě nikoho jiného život nezajímá.“ Ano, v byznysu může tento životní postoj leckomu imponovat, může se stát i faktorem úspěchu, ale pro politickou kariéru je takto deklarovaný postoj ke společnosti přesným opakem toho, co voliči požadují.
Jak tedy pokus nové ODA o vstup do politiky shrnout? Strana Pavla Sehnala je ukázkou miliardářova zjednodušeného vnímání politiky a chování voličů. Úspěšná volební strategie Andreje Babiše připomíná v podání Pavla Sehnala prázdnou nádobu, která sice na pohled vypadá stejně hezky, penězi se evidentně také nešetří, ale uvnitř neukrývá ani základní principy, které mají šanci oslovit voliče a zajistit tak této politické straně úspěch ve volbách.
