Vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL je stále populární, podle všech průzkumů mají tyto strany naději na ústavní většinu. Proč se jí vlastně tak daří? Důvodů je víc. Především rekordní ekonomický růst, který přichází po ekonomické krizi. Ten si ovšem žádná vláda – tedy ani tato – nemůže plně připsat coby zásluhu. Druhým důvodem je minimum kontroverzních, tedy nutných a účinných reforem. Vláda nemá odvahu řešit důchodový systém, nepropouští úředníky, nereformuje sociální výdaje. Naopak přidává de facto každému, kdo se ozve.
Jedním z hlavních důvodů, kterými se liší od vlády minulé, je ovšem stabilita. Premiér Sobotka navzdory nízkému politickému charizmatu zvládá držet přirozené problémy mimo kamery a oči veřejnosti. To je talent, který pánové Nečas a Kalousek v minulém období očividně neměli. Výsledkem je iluzorní stav, kdy má veřejnost pocit, že se vláda věnuje své práci – a nikoliv „zbytečným sporům“.
Celé situaci nahrával fakt, že loňský rok byl na dlouhou dobu posledním, v němž nebyly plánovány žádné volby. Letos nás ovšem čekají krajské a senátní, v dalším roce pak parlamentní. Po nich přijde na řadu Hrad. Zdánlivý klid je tedy u konce.
Agendu určuje Babiš
Každá ze stran má svou taktiku k útoku, stejně tak i slabá místa pro obranu. Hnutí ANO disponuje díky Babišově impériu silnou mediální podporou; novou a hlasitou akvizicí je i Miloš Zeman. Prezidentova averze k premiérovi je vhodně přiživená migrační krizí a má podporu jak médií Agrofertu, tak i těch v jeho vlivu (TV Prima). Premiér je tak pod sílícím tlakem, aniž by s ním A. Babiš musel podstupovat přímé mediální střety. Proto ani nepředstírá, že mu spor předsedy vlády a prezidenta republiky vadí.
Časově posledním důkazem je čtvrteční hlavní článek MF Dnes, který za pomoci polopravd opět navádí pozornost veřejnosti na kauzu OKD. Dosavadní vývoj dává odhadnout Babišovu střednědobou strategii: udržovat stín této kontroverzní privatizace nad premiérovou hlavou a neustále ono spojení připomínat. Ve vhodný okamžik pak může otevřít trezory a spustit tímto směrem hlavní útok. Sázka na to, že OKD bude jedním z témat voleb, by byly snadno vyhrané peníze.
Babišovou slabinou je samotný výkon jeho hnutí. Personální problémy má na vládě (ANO už vyměnilo 3 ministry) i na desítkách radnic včetně Prahy. A problémy s mýtem u D. Ťoka, s pomalou prací na změnách zákonů u R. Pelikána a chaos a slabé výsledky na jeho vlastním resortu přetrvávají. Amatérská prostořekost ministra obrany, pro kterou si předseda KDU-ČSL Bělobrádek do Stropnického ostře rýpnul, je už jen třešničkou na hodně velkém dortu.
Příležitost pro odplatu
Pro ČSSD, která je hlavním terčem Babišových výpadů, se nyní ve Sněmovně otevírá zajímavá příležitost: novela zákona o veřejných zakázkách. Dle návrhu TOP09 by firmám vlastněným členem vlády bránila v účasti na nich. Vzhledem k tomu, jak je Agrofert prorostlý se státními zdroji, by to pro Babiše byla katastrofa. Musel by buď z vlády odstoupit, nebo své impérium kamsi převést.
S myšlenkou se identifikuje pravicová opozice i komunisté. Pro se vyjádřil i Bělobrádek a někteří sociální demokraté. Je to ideální kombinace: veřejnosti srozumitelná a správná myšlenka, proti které se jen těžko budou hledat argumenty. A už vůbec kvůli ní nelze pomýšlet na odchod z vlády – vyvolat předčasné volby sice ANO může, má na ně peníze i dobré vyhlídky. Nemůže tak ale učinit v situaci, kdy důvodem rozpadu koalice by byl výhradně Babišův byznys.
Pokusy ministryně Šlechtové najít právní argumenty, kterými by návrh shodila, nebyly právě úspěšné. Proto se lze na parlamentní debatu více než těšit. Nelze ovšem věřit tomu, že by se omezení pro Babiše nakonec schválilo. Zákon je však pro koalici i opozici skvělou příležitostí, jak si s ANO vyrovnat skóre.
