V minulém týdnu proběhla spektakulární akce namířená na vedení důležitých policejních orgánů; zároveň zasáhla i do politické sféry: policie obvinila olomouckého hejtmana Rozbořila. „Kauza“ obsahuje všechny potřebné mediální ingredience: nutné utajování, zatýkání, detailní odposlechy, domovní prohlídky i zásahy na úřadech; má dokonce i prototyp klasického padoucha – vyslýchán byl Ivan Langer.
Zkušenější divák by měl ovšem zvýšit pozornost a příval informací vstřebávat obezřetně. V minulosti, konkrétně v roce 2013, obdobný spektakulární zásah položil vládu Petra Nečase a překreslil politickou mapu této země. Výsledky vyšetřování jsou ovšem nicotné. Podezření, že to policie a státní zástupci úmyslně přehnali a dělali akci pouze pro efekt, je velmi na místě. I proto je potřeba olomouckou kauzu chápat s velkou rezervou.
Například role Ivana Langera v celé věci je krajně sporná. Policie ho za dramatických okolností zatýkala v Praze, převážela do Olomouce a dlouze vyslýchala. Výsledek je zřejmě nulový, obviněn nebyl. Bylo nutné ho takto vozit napříč republikou? Proč nebyl normálně předvolán dopisem? A jak to souvisí se zbytkem případu? Ivan Langer, který, ač je právně zcela nevinný, má velmi pochroumanou politickou pověst. Jeho zapojení tak vytváří podezření, že bylo třeba pro média celou záležitost zdramatizovat. Když to fungovalo jednou, zabere to jistě i podruhé.
Hlavním politickým hráčem je hejtman Rozbořil. Byl vyslýchán i obviněn, detaily zatím nebyly zveřejněny. Vedení ČSSD od svého muže dalo ihned ruce pryč a vyzvalo ho k rezignaci. Když pak obviněný odstoupit odmítl, přijelo vedení strany do Olomouce a několik hodin místní funkcionáře přemlouvalo, ať se svého muže zbaví. Snaha byla marná, premiér i další pražští funkcionáři odjeli drtivě přehlasováni; hejtman ve své funkci zůstal.
Poučení z krizového vývoje
O případu samotném nemáme věrohodné a konkrétní informace. Přesto už můžeme zformulovat některé dílčí závěry. Hlavní otázkou je to, zda měl či neměl hejtman Rozbořil odstoupit. Politická kultura by velela, aby každý obviněný politické funkce složil. Když ale pozoruje, o jaký typ akce jde, není se hejtmanovi v jeho tvrdohlavosti co divit. Je velkou otázkou, co je pro demokracii lepší: zda to, aby podezřelé osoby zastávaly veřejné funkce; nebo to, že policie a státní zástupci mohou spektakulární akcí odstranit kohokoliv, na koho ukážou.
Další závěr se týká premiéra Sobotky. Bylo z jeho strany velkou chybou, že „odepsal“ hejtmana Rozbořila, aniž by si ověřil situaci na místě. Hejtman získal od místních straníků velkou podporu, takže předseda ČSSD odjel z Olomouce na hlavu poražen. Doposud B. Sobotka stranické hry zvládal na výbornou, zde ovšem nedokázal prosadit svůj pohled a ukázal tím vlastní slabost. To je pro něj o to horší, že Rozbořil je bývalý Haškův spojenec; zastal se ho i prezident Zeman.
Stejně tak je premiér ve své zásadovosti hodně nekonzistentní. Je nutné připomenout, že šéf pražských zastupitelů a de facto nejsilnější sociální demokrat v Praze Karel Březina není pouhý „sprostý podezřelý“, ale je pravomocně odsouzený (jak jsme o něm již psali). Praha přitom představuje bezesporu větší objem veřejných zdrojů a je daleko kontroverznější líhní skandálů, než je Olomoucký kraj. Březinovu podporu ale premiér potřebuje a využívá, proto o něm mlčí.
Jediný, komu skandál prospěje, je hnutí ANO. Nemáme důkazy, ba ani náznaky, že organizátoři policejního zátahu tak činí na jejich objednávku. Tu budeme moci vyslovit třeba až v okamžiku, kdy se plukovník Šlachta stane ministrem vnitra v Babišově vládě. Do té doby nezbývá než apelovat na voliče, aby (nejen) krajské volby brali velmi odpovědně.
