Po analýze činnosti Výboru pro obranu a Výboru pro bezpečnost přichází na řadu i Zahraniční výbor PS PČR. Postoje české politické reprezentace k zahraničně politickým otázkám jsou velmi rozdílné, což ale není nic nového, neboť i v minulosti bychom našli řadu příkladů, kdy nepanovala úplná shoda. Současná situace přináší velkou dynamiku v zahraničních vztazích, především v unijních otázkách a také v otázkách bezpečnosti spojených s bojem proti mezinárodnímu terorismu, konfliktem v Sýrii a situací na Ukrajině. Otázka uprchlické krize už skoro rok dominuje veřejné politické debatě – pro to vše jsou zahraniční otázky důležitější než kdykoliv předtím.
V minulosti docházelo většinou k pnutí mezi vládou a prezidentem nebo mezi vládou a opozicí. V dnešní době je situace o to komplikovanější, že rozdílná stanoviska jsou nejenom mezi vládou a prezidentem, vládou a opozicí, ale i uvnitř vládních stran.
Malá erudice a pasivita poslanců v zahraničně politických otázkách
Jedním z důležitých aktérů v procesu formování zahraničně politických postojů naší země je nepochybně Zahraniční výbor PS PČR. Do jaké míry jsou členové výboru erudovaní v zahraničně politických otázkách? Pokud bychom se podívali na jejich odborný profil, tak jediným fundovaným politikem v této oblasti je předseda výboru K. Schwarzenberg. Ostatní strany zastupují lidé, kteří nemají z oblasti diplomacie nebo mezinárodních vztahů relevantní zkušenosti. Žádný z nich například nezastával v minulosti post v diplomacii nebo v mezinárodních organizacích.
Absence zkušeností z oblasti mezinárodních vztahů se projevuje i v aktivitách poslanců ve Sněmovně v oblasti zahraniční politiky. Pouze 10 interpelací členů výboru směřovalo k zahraničním otázkám. Pokud bychom to srovnali s Výborem pro obranu, tak jeho poslanci za stejné období (listopad 2013 – leden 2016) podali 40 interpelací k obranné politice, ve Výboru pro bezpečnost to bylo dokonce 66 interpelací k bezpečnostním otázkám.
Vše stojí na předsedovi
K. Schwarzenberg je u většiny aktivit výboru, jak při zahraničních cestách, tak i při přijetí zahraničních delegací. Rozsah těchto aktivit i jejich mediální dosah je v porovnání s minulými funkčními obdobími vyšší. Jeho přítomnost sice vyplývá z pozice předsedy, ovšem většinu přijetí zahraničních hostů, zejména velvyslanců, realizuje sám bez přítomnosti svých kolegů. Zároveň patří k nejviditelnějším oponentům zahraničně politických aktivit vlády a aktivně vystupuje i na mezinárodních fórech.
Tristní stav fungování členů výboru nejlépe ilustruje fungování jeho podvýborů, které má celkem tři. Podvýbor pro vnější ekonomické vztahy se sešel dvakrát, ten pro styky s krajany se sešel pouze jednou. Kuriozitou je pak podvýbor pro rozvojovou spolupráci, vedený poslancem Raisem (ANO), který podle webu Sněmovny neměl za dva roky ani jednu schůzi. Přitom právě rozvojová spolupráce má být jedním z nástrojů na řešení migrační krize, k níž má ANO velmi vyhraněný vztah.
Více osobností z řad diplomatů do politiky
Na otázku, proč není mezi poslanci více diplomatů, je jednoduchá odpověď – pro diplomaty není politika, respektive pozice poslance, dostatečně lukrativní. Diplomaté, pokud vstupují do politiky, tak činí převážně u funkcí v exekutivě, v minulosti to byl například Jan Kohout a Štefan Füle (ministři v úřednických vládách). Někteří se raději uchází o „zajímavější“ post europoslance jako Pavel Telička. Strany zároveň neumějí využívat potenciálu bývalých úspěšných diplomatů, kteří zastávali vysoké funkce v orgánech Evropské unie nebo NATO, jakými byli například Jiří Šedivý, Karel Kovanda nebo již zmíněný Štefan Füle.
Zahraniční výbor nabývá na významu ve chvíli, kdy je jeho předseda nominován opozicí. Tato funkce se pak stává těžištěm opoziční kritiky vládní zahraniční politiky; tuto roli K. Schwarzenberg naplňuje. U ostatních poslanců spočívá práce ve výboru v tom, že v rámci své strany získávají platformu pro formulace názorů k zahraničně politickým tématům. Praxe je ovšem taková, že drtivou většinu poslanců výboru veřejnost nezná. Sporadická vystoupení v médiích zanechávají o kompetenci některých poslanců spíše rozpačitý dojem. V porovnání s prací výborů pro obranu a bezpečnost jde z hlediska odbornosti o výbor zdaleka nejslabší.
Politické strany by proto v budoucnu měly na své kandidátní listiny nominovat více osobností se zkušeností z diplomacie nebo mezinárodních organizací. Turbulentní vývoj v zahraničních vztazích vyžaduje, aby i mezi našimi zákonodárci byli kvalifikovaní odborníci, kteří budou schopni usměrňovat zahraničně politické kroky naší země.
