Neziskové organizace v programech stran před krajskými volbami  

30. 9. 2016 - 04:15

anno_crSoučasný mediální obraz neziskových organizací není ideální. De facto patří mezi jednu z obětí migrační krize, kdy se negativní nálady části veřejnosti vymezily vůči některým z nich. Ve skutečnosti je neziskový sektor širokým souborem organizací, které zasahují do všech oblastí lidské činnosti; jejich role je užitečná a často nezastupitelná.

Nestátní neziskové organizace (NNO) mají velmi specifické postavení vůči státu a veřejné správě, a to včetně krajských samospráv. Jejich prostřednictvím jsou mnohdy realizovány klíčové služby, které kraj z daní svým občanům částečně či plně hradí. Je ověřeným faktem, že samospráva potřebuje externí subjekty, aby pro občany zajišťovaly důležité služby v oblasti sociální péče, vzdělávání a volnočasových aktivit, jakož i dalších oblastí.

Tyto služby jsou v současnosti považovány za nezbytné pro kvalitu života, zaměstnanost i samotný rozvoj regionů, přičemž v některých sektorech činnosti je kraj za jejich existenci a dostupnost odpovědný; i když má mnohdy podporu jak ze strany vlády, tak i obcí. Samospráva má pravomoci jen v konkrétních (a pro neziskový sektor důležitých) oblastech, proto je vztah veřejné správy a NNO významnou součástí těchto voleb.

I financování NNO ze strany státu je obestřeno sérií mýtů a nepřesností. Ve skutečnosti jsou hlavními předměty státní podpory oblasti tělovýchovy a sociálních služeb – jak ukazuje i infografika připravená organizací Člověk v tísni.

infografika-cvtJaká je role NNO v krajích

V ideálním případě by kraj měl přesně a dlouhodobě definovat oblasti služeb, které v rámci svých zdrojových možností potřebuje. Měl by vycházet z dosud neexistujících kvalitativních i kvantitativních kritérií jednotných v celé ČR. A následně by měly různé subjekty transparentně soutěžit o to, zda a za kolik jsou schopny tyto služby poskytovat. Pro organizace, které mají přesah do více krajů, by pak měly existovat jednotné administrativní a regulační podmínky pro jejich činnost. V současnosti existuje 14 metodik na přidělování dotací; není možné chtít mít 14 kvalitativních standardů pro stejnou službu. V ideálním případě mají být tyto podmínky jednotné.

Skutečnost je bohužel odlišná. Samospráva výrazně odlišuje mezi typy organizací, kterým poskytuje veřejné prostředky. Většinou preferuje jí zřízené příspěvkové organizace a kryje jim plně jejich náklady, aniž je prokázáno, že tím jsou finance používány efektivněji. Mnohé služby hradí neziskovým subjektům nepravidelně a pouze částečně, přičemž neřeší, z čeho daní poskytovatelé řeší nedostatek příjmů. Mnohé organizace nemají žádnou perspektivu v dlouhodobosti svého fungování a řeší rozpočty i vlastní zaměstnance dle vývoje i v průběhu roku. Pro tuto nepředvídatelnost a nestabilitu neexistuje přesné odůvodnění. Situace navíc nejvíce poškozuje ty, pro které jsou služby daných organizací určeny – jejich příjemce, tedy obyvatele dotčených krajů. Přímý vliv krajů na příspěvkové organizace má navíc často velmi netransparentní pozadí.

Krajské volby a programy politických stran

Nejsilnějším tématem, které hlavní politické strany akcentují, je bezpečnost. Jde o přesnou ukázku toho, o čem krajská samospráva není. Bezpečnost řeší celostátní složky (především policie, tajné služby a další instituce), role krajů je téměř nulová. Naopak zmínky o neziskovém sektoru obsahuje většina volebních programů bohužel jen obecně a okrajově. Politické strany vzniklé na vůdcovském principu (ideologickém nebo osobním) jej neberou v úvahu vůbec. To svědčí o vnímání občanské společnosti jako o marginálním a z hlediska tvorby preferencí zcela nevýznamném faktoru. Je to alarmující, protože právě kraje deklarují svou blízkost občanům. Objevují se ale i světlejší výjimky. TOP09, ale i Strana Zelených, Pirátská strana, Starostové a nezávislí a další tvoří ve většině krajů (mnohdy i s KDU-ČSL) různé předvolební koalice a společné kandidátky. Platí, že uvedené strany mají k neziskovému sektoru poměrně blízko a teze uvedené v dosud předložených programech jsou zdaleka nejkonkrétnější a vycházejí zjevně ze znalosti místní problematiky.

Jak dál?

Je nasnadě, že seriózní politik by se měl řídit pravidlem, že úspěšnými volbami a ziskem pozice ve vedení kraje jeho práce pro občany nekončí, nýbrž teprve začíná. A kdyby si snad někteří členové vedení krajů pro absenci či okrajovost tématu neziskových organizací ve svých programech kladly otázku, kam na poli neziskové sféry napřít své úsilí, dovolili jsme si jim připravit několik doporučení: Kraje by měly akceptovat neziskový sektor jako celek, vybírat si reprezentativní partnery a zvážit, zda do takového partnerství i neinvestovat. Kraje by měly rovněž nastolit zrovnoprávnění přístupu všech poskytovatelů veřejných služeb k finančním zdrojům z krajských rozpočtů a posílit pro ně předvídatelnost a stabilitu, především v zájmu svých občanů i za účelem skutečně efektivního nakládání s veřejnými zdroji. V neposlední řadě by měly kraje jasně deklarovat podporu neziskovým aktivitám. Platí totiž, že čím jsou občané aktivnější, tím vyšší je kvalita života i v periferních oblastech.

 

Článek je shrnutím analýzy, kterou ČS před volbami připravily pro Asociaci NNO v ČR


FacebookTwitterGoogle+LinkedInPrintFriendlyShare