Minulý týden některá média okrajově informovala o auditu na ministerstvu financí. Jeho cílem bylo monitorovat nepracovní činnost na počítačích mezi jednotlivými úředníky. Celou věc iniciativně oznámilo samo ministerstvo, čímž novinářům usnadnilo práci. Zároveň ale byly poskytnuté informace upraveny tak, aby udělaly co nejméně škody – Babišovi profesionálové tak novináře z HN příslušně „nasměrovali“.
České souvislosti však získaly interní materiály ministerstva, z nichž je celá akce zřejmější. Výrazně se liší i počty propuštěných úředníků. Především je důležité zmínit, že až do okamžiku auditu byly po mnoho let „volnočasové“ servery včetně těch nejpopulárnějších (Facebook a YouTube) pro všechny úředníky na ministerstvu zablokovány. IT sekce ministerstva veškeré blokace po dobu auditu zrušilo a tato informace byla mezi úředníky rozšířena. Speciální software pak monitoroval, zda úředníci aktivně prohlížejí „pracovní“ či „nepracovní“ stránky.
Výsledky byly tristní: z 966 úředníků bylo propuštěno celkem 16 osob, větší či menší finanční postih dopadl na dalších 91 z nich. Celkem tak audit odhalil, že se zhruba 11 % úředníků v pracovní době několik hodin denně nemusí „nekrást a makat“, jak zní Babišovo heslo. Tato zjištění vedou k mnoha otázkám, na něž resort žádnou odpověď neposkytnul.
Co z auditu plyne?
Především je zarážející forma auditu: šlo o cílené odblokování různých serverů, rozšíření té informace a následně o okamžitý monitoring chování. Připomíná to revoluční citát Mao Ce-tunga – „Nechme hady vylézt z děr“. Teze z 50. let v Číně znamenala, že se třídnímu nepříteli dá falešný motiv, aby se sám odhalil; následně byl potrestán. Je pozoruhodné, že stejné techniky můžeme používat i nyní. Vymýšlet paralely s tím, jakou problematickou minulost ministr Babiš má, by ovšem nebylo korektní.
Smyslem tohoto textu není se úředníků zastávat – pokud si přes 2-4 hodiny denně prohlíželi soukromé stránky, postih zasluhují. Je však zásadnější otázka: problém se týkal 11 % úředníků a pod ministerstvo financí spadá okolo 24 000 lidí. To by v průměru znamenalo, že podobně se chová celkem 2640 z nich. A jestliže tito lidé průměrně třetinu času „proflákají“, pak je jich v resortu skoro 800 zbytečných.
Samozřejmě, že nelze takto zjednodušeně sčítat, dělit a soudit. Je ale naprosto potřebné říct, že prokázaná neefektivita je spíše problémem nadřízených, kteří nedovedou práci úředníků hlídat a organizovat. Pokud se část úředníků nudí nebo nepracuje, zatímco jiní fungují a nestíhají, leží vina na vedení úřadu. A jak prokázaly České souvislosti svým průzkumem, skoro 90 % vedení úřadu od ředitele odboru výš najmenoval sám Babiš. Otázky na kvalitu výběru daní či přípravu legislativy pak dostávají ve světle těchto čísel novou perspektivu.
A je rovněž jasné, proč aparát ministerstva novinářům z IHNED.cz poskytl velmi selektivní údaje. Otázkám plynoucím ze závěrů auditu je třeba se vyhnout, jak velí pud sebezáchovy – problematické metody a ještě problematičtější závěry není vhodné otevřeně větrat. Stačí zanechat dojem, že je A. Babiš dobrý manažer a že to celé řídí jako firmu. Částečně je to pravda: jeho tiskové oddělení funguje výtečně. Tak ještě vyladit ten zbytek…
