Podivuhodná krotkost některých představitelů protikorupčního boje vůči ANO a Andreji Babišovi je už delší čas předmětem veřejného zájmu. Nabízí se jasná otázka: proč se instituce s takovým kreditem zajímají výhradně o drobné a především staré kauzy, aniž by se čelem postavily hrozbám novým a větším? A jaké jsou tyto hrozby?
Zajímavou příležitost k analýze nabídl ředitel české pobočky Transparency International (TI) David Ondráčka ve svém vystoupení v České televizi. Parafrází zcela neskromného hesla OVM lze říci: o čem se po oněch Otázkách VM má mluvit?
Na úvod byly diskutovány aktuální obstrukce ve Sněmovně. Šéf TI je zdrženlivě zkritizoval, jakkoliv měl příležitost soustředit se na obsah problému. Vládní návrh EET doprovází zcela netransparentní zakázka na IT zadaná ministerstvem financí. O tom se však nemluvilo.
Naopak šéf TI kritizoval animozitu ČSSD a ANO ve Sněmovně, což je smutná realita. Na dotaz, proč tomu tak je, doplnil: „Problémem je latentní nedůvěra sociální demokracie vůči ANO, neboť se obávají, že ANO ,potopí‘ vládu.“ Toto lze těžko označit za nestranný komentář.
ČT se však překonala a poukázala na problém s firmou Lesy ČR, kdy tato firma bez výběrového řízení zadala tisk vlastních novin divizi Agrofertu, společnosti Mafra. Opakovanému dotazu na to, zda mu to přijde normální, se Ondráčka vyhýbal. Nedůvěřivý čtenář může sám shlédnout záznam.
Nakonec se ale host k problému vyjádřil takto: „Ta dominance a to impérium Andreje Babiše je tak rozsáhlé, že prostě bude docházet k dalším a dalším příkladům střetu zájmů. To je prostě realita, které čelíme.“ Jakýkoliv hlubší komentář, názor nebo dokonce kritika tohoto stavu zcela chyběla.
TI a ANO – smlouva o neútočení, nebo něco víc?
Připomeňme, že to byl právě ředitel TI D. Ondráčka, kterému Andrej Babiš veřejně přislíbil místo ministra vnitra, pokud by jej v koaličním jednání pro ANO připadlo; křeslo nakonec získala ČSSD. „Byl bych lepším ministrem než Chovanec,“ komentoval Ondráčka politickou situaci ještě v září 2014.
Položme si hypotetickou otázku: kdyby například bývalý italský premiér Berlusconi chtěl na pozici šéfa vnitra nominovat ředitele italské TI, ten by nabídku jistě nepřijal. A i kdyby náhodou ano, vypuknul by skandál. V Čechách zjevně máme měřítka posunutá směrem dolů – jakkoliv je podobnost Babiše a Berlusconiho zjevná.
Z mnoha náznaků a sledování témat TI je zřejmé, že je tato organizace vůči Andreji Babišovi zcela nadstandardně vstřícná. Je sice fakt, že česká pobočka Transparency International občas kritizuje jednotlivé vládní kroky a aktivity, například na ministerstvu dopravy či obrany. Neopomněli se vyjádřit ani k očividným pokleskům paní Kleslové. To ale dělají i oficiální Babišovi podřízení, novináři LN a MfD.
Ovšem k celému principu fungování ANO a Agrofertu, které je zcela novou úrovní ekonomických vazeb soukromníka a státu, TI mlčí. V únoru 2014 D. Ondráčka sice v rozhovoru pro PL uvedl, že střet zájmů problémem je, od té doby ale žádnou konkrétní kauzu neodhalili, kampaň nekonají a vcelku mlčí. Že je šéf Zemědělského výboru PS Faltýnek zároveň v představenstvu 
Agrofertu? Že objem dotací pro Babiše od Babiše stále roste? TI se věnuje různým kauzám, více než tisíc slov ale stačí jeden obrázek: výskyt slova Agrofert v textech této respektované instituce.
Lze proto – i při respektu k práci TI v minulosti – celý tento postoj označit za skandální.
Má boj proti korupci smysl?
Problém korupce v ČR byl a je reálný, úsilí neziskových organizací na boji proti ní bylo a je chvályhodné. Problém je někde jinde: síť neziskových organizací Rekonstrukce státu, kde byla česká TI až do března tohoto roku nejviditelnějším členem, získala svou kampaní velkou důvěru a podporu českých občanů. De facto se stala nositelem protikorupčního étosu, čímž na sebe zároveň uvalila i poměrně velkou společenskou odpovědnost.
Bohužel, krátce před volbami a vlastně až do současnosti došlo k hlubokému provázání některých představitelů TI, Rekonstrukce státu a dalších zástupců neziskového sektoru s Babišovým hnutím. Kandidatura D. Ondráčky na ministerstvo vnitra je jeden příklad, průběžné konzultace s ANO, posílání důvěrných informací z vlády formou SMS a jejich okamžité zveřejňování je dalším příkladem. Kritizována byla i účast zástupců Rekonstrukce státu na sněmu ANO, odkud odcházely naivně pozitivní zprávy o protikorupčním boji. A takových případů se dá najít ještě víc, například minulou neděli na ČT.
Co je dnes hlavní riziko?
Vzpomeňme starších případů: Stanislav Gross nevysvětlil nejenom byt, ale ani desítky milionů ze zázračných obchodů s akciemi. A ministr Řebíček a jeho mnohamiliardová kouzla s dopravou byla pak zřejmě vrcholem této smutné doby. Členové Nečasova týmu už „padali jako mouchy“ (jak glosoval B. Sobotka) při daleko drobnějších, navíc většinou neprokázaných, podezřeních.
Pokud byla ještě před pár lety hlavní hrozbou korupce u velkých politických stran, lze nyní říci, že tyto smutné „zlaté časy“ jsou naštěstí pryč. Odblokování státních zastupitelství (práce Jiřího Pospíšila, tehdy ODS) byla jednou příčinou, podpora policii tou další. I tlak veřejnosti měl svůj smysl. Nyní je situace jiná.
Fenomén Andreje Babiše není potřeba opět dlouze popisovat. Koupil vlivná média a zmocnil se protikorupčního žezla, a to právě za vydatné asistence vybraných aktérů z neziskového sektoru. Po úspěšných volbách však dosadil své lidi z Agrofertu do státní správy i státních firem. Proud peněz z dotací, úlev, podpor, zakázek a daňových výhod směrem do jeho náruče se vydatně posílil. A to vše v mezích zákona. Nejnovější údaje o rozměru dotačního hladu naleznete například zde, v analýze Respektu.
Policie a státní zástupci v této věci konat nemohou, vše je zřejmě technicky zcela legální; o to je to ovšem nebezpečnější. Takto profesionálně řízený odtok peněz státu do soukromých rukou je morálně nepřijatelný, ekonomicky škodlivý a pro demokracii dlouhodobě smrtelný proces.
A to je přesně chvíle pro aktivisty i neziskové nezávislé subjekty, aby veřejnost na celý problém upozornili; jejich píšťalky ovšem mlčí. A u některých možná i zcela úmyslně.
