Volby do Poslanecké sněmovny jsou za námi, známe vítěze i poražené. Zatímco ANO, Okamura a Piráti slaví, ostatní poražení spíše zpytují svědomí. O koho jde? V podstatě o všechny „tradiční“ politické strany zleva doprava. Co vedlo k této dramatické změně? Odmyslíme-li si politickou praxi a program, zásadní byla komunikace stran s lidmi – tedy kampaň. Styly vítězů a poražených jsou velmi odlišné, proto můžeme celý trend popsat obecněji.
Konec jedné éry
S jistotou lze říci, že těmito volbami již definitivně skončil klasický styl, který „tradiční“ strany aplikovaly vůči svým voličům v posledních 25 letech. S trochou expresivity ho lze nazvat „papalášským“, kdy strany svým přístupem pomyslně vzkazovaly občanům: „Dejte nám ve volbách hlasy a pak už mlčte. Nechte to na nás!“
V praxi tento přístup vypadal tak, že se teprve krátce před blížícími volbami vybral manažer, sestavovaly se týmy a rozjel se kolotoč slibů. Aktivovaly se týmy sympatizantů, které fungovaly jen během předvolebního období, aby se za nimi záhy zavřela voda. Volební kampaně sice stály desítky i stovky milionů korun, měly však viditelný začátek a konec. Tato éra pasivního politického stylu, který použily krom mimoparlamentních stran i ty zavedené – ČSSD, TOP 09, KDU-ČSL i ODS, již definitivně skončila. Strany, které by se chtěly touto taktikou řídit i v budoucnu, nepřežijí následující volební období.
Poslední volby v tomto kontextu jasně ukázaly, že ani sebelepší volební kampaň úspěch nezajistí. Například ČSSD měla obsahově i technicky poměrně dobře zpracovanou kampaň, která obsahovala konkrétní i srozumitelně podané priority. Na druhé straně hnutí ANO vsadilo na bezobsažnou kampaň „bla bla bla“, která nevzkazovala voličům prakticky nic konkrétního. Přesto ČSSD přišla o stovky tisíc voličů právě na úkor hnutí ANO. Jak je to možné?
Klíčem k volebnímu úspěchu je už pouze permanentní a intenzivní komunikace strany a jejích klíčových figur s voliči během celého volebního období. Volič se sice rozhoduje až pár dnů před volbami, do svého verdiktu však sčítá pocity z celého volebního období, aniž by je on sám vnímal. Volební úspěch tak zaznamenaly všechny politické subjekty, které si toto již před několika lety uvědomily.
Triumf politického marketingu
Andreji Babišovi nevyhrál volby nikdo jiný než intenzivní a dlouhodobý politický marketing, kterým oslovuje voliče stejným způsobem již čtvrtým rokem. Mezi hlavní body úspěchu lze zařadit perfektní práci s daty, která vycházejí z průzkumů veřejného mínění. Také máte pocit, že voliči hnutí ANO zkrátka neexistují? Nestýkáte se s nimi v práci, není o nich slyšet v nezávislých internetových diskuzích, nechodí na demonstrace. Voliči hnutí ANO politikou příliš nežijí. Trpělivě čekají, nedávají najevo své názory, o politice slyší jen ze (spřátelené) televize, nebo při letmém prohlédnutí hlavních médií (často těch z holdingu), a následně u voleb vynesou ortel. Nelze je definovat ani geograficky, zkrátka je najdeme všude, pouze o nich nevíme. Hnutí ANO ovšem díky dlouholeté kumulaci dat a průzkumům veřejného mínění dokáže složit přesný obraz voličů pro své vítězné volební ambice. Umět spočítat své voliče je zkrátka důležitý faktor úspěchu.
Druhým rozhodujícím faktorem je doslova tsunami manipulativních technik, které hnutí ANO vypustilo na voliče i své politické konkurenty. Internet a zejména pak sociální sítě zaplavila armáda falešných profilů, které měly ovlivňovat veřejné mínění, kde to jen šlo. Na komunikačních kanálech hnutí ANO, na komunikačních kanálech ostatních politických stran i v diskuzích masových médií. Na obranu proti této manipulaci nemůže stačit pouze volební kampaň, ale dlouhodobá aktivní komunikace se svými voliči: naslouchání jejich připomínkám, žádosti o radu, zapojení do fungování strany. Málokterý „tradiční“ politik na vlastním profilu voličům odpovídal. Čile komunikující Babiš sice podle své mluvčí s počítačem neumí; důležitá však není pravda (že to píše jeho tým), ale to, že lidé věří, že si s Babišem píší.
Aktivní politika vpřed!
Piráti i SPD přemohli současný pasivní politický styl odlišnými metodami než hnutí ANO. Zatímco Andrej Babiš díky svému finančnímu zázemí zmanipuloval voliče shora, tyto politické subjekty vsadily na aktivní komunikaci s voliči zdola, která zejména před volbami vyústila v aktivní podporu sympatizantů. SPD i Piráti se mohli opřít o své dobrovolníky, kteří obsadili veřejná prostranství v České republice. Skrze vlastní komunikační kanály pak přesvědčovali své okolí. Ve volném čase roznášeli letáky, sdíleli příspěvky svých stran na sociálních sítích, dokázali se vlastní argumentací postavit kritice svých předsedů. Jediný, kdo tento kontakt s voliči z „tradičních“ politických stran udržoval, byl Dominik Feri – a mimochodem, patrně díky němu se TOP 09 zachránila v Poslanecké sněmovně.
Celkově lze konstatovat, že permanentní politický marketing a dobrovolnická pomoc známá především z USA začíná definitivně zapouštět své kořeny i v České republice. Strany, které nebudou komunikovat se svými voliči kvalitněji a permanentně, popřípadě nezískají na svou stranu dobrovolné sympatizanty, před sebou nemají světlou budoucnost.
Tuto skutečnost sice uchopily jako první populistické či (vlastními slovy) „antisystémové“ strany, ale v rámci optimistického pohledu na věc můžeme SPD či ANO za jednu věc poděkovat. Vyšší nároky současného voliče mohou „tradičním“ politickým stranám otevřít oči. A v momentě, kdy tuto aktivní politickou činnost začnou vykonávat, může zejména hnutí ANO kvůli absenci ideologického obsahu a neuspokojivým vládním výsledkům tvrdě narazit.
