Výsledky v letošních krajských volbách jsou předzvěstí nadcházejících voleb parlamentních. Hnutí ANO pokračuje na vítězné vlně, a pokud se nic zásadního nestane, lze předpokládat, že zvítězí i v příštím roce. To vyvolává v mnohých mimořádné obavy.
Andrej Babiš má velmi dobrou výchozí pozici. Státní rozpočet působí přebytkově a on coby správce státní kasy na tom profituje. Sociálně demokratičtí ministři štědře rozdávají sociální dávky a další benefity, za což je ale většinou naoko kárá a nechává si tak zadní vrátka, pokud by se ekonomika dostala do problémů. Téma uprchlíků také pomohlo A. Babišovi, neboť se přidal na stranu těch, kteří hned od začátku odmítli přerozdělovací kvóty; zároveň v této otázce dlouhodobě EU kritizuje. Premiér coby vrcholný představitel ČR v EU musel v této otázce volit poněkud jinou rétoriku, která jemu ale i ČSSD spíše uškodila. Pokud se A. Babišovi něco nepodařilo, například zastavení reformy ÚOOZ, dokáže z toho vytěžit alespoň politický kapitál. Ostatní politické strany se snaží všemožně zastavit růst jeho popularity, zatím se jim to ovšem moc nedaří. Poslední snahou bylo omezení jeho podnikání v médiích a zákaz čerpání dotací, ale to, jak se zdá, mezi jeho příznivci tolik nerezonovalo.
Krajské koalice proti vítězi
Vytváření anti-babišovských koalic ve vedení krajů se zdá být dalším krokem, jak alespoň částečně eliminovat výsledek voleb. Hlad krajských funkcionářů po moci a všemu s ní spojenému zjevně překoná i racionální obavy centra. Tento krok totiž nemusí být zrovna šťastný. V konečném důsledku může vést k tomu, že nadcházející parlamentní volby budou konfrontací mezi A. Babišem a „těmi ostatními“, z čehož může získat zase A. Babiš. Jím deklarovaný boj proti „matrixu“ je sice fakticky nesmyslný a svou kreativitou banální, na některé voliče však přesto zabírá.
Hrozbu Babišova vítězství relativizují mnozí dvěma konkrétními argumenty: že jde „jen“ o 21 % hlasů, což k dominanci nestačí. A že svým chováním prudce ztrácí koaliční potenciál. Ne že by to nebyla pravda, ale „tradiční“ politické strany by měly mít na víc, než se jen utěšovat, že se problém s mocným oligarchou vyřeší sám od sebe.
Klíčovou otázkou tedy je: Najde se nějaký jiný recept, jak zastavit A. Babiše? Za situace, v jaké se nachází jednotlivé politické strany, asi těžko. Nezbývá tedy, než čekat s čím novým v rámci proti-babišovského tažení strany přijdou. Boj za svobodu v podání M. Kalouska a TOP09 na krajské úrovni nezafungoval. Pravděpodobně všem demokratickým stranám nezbyde, než složitě formulovat lepší, uvěřitelnou a reálnou pozitivní politiku. Stejně tak musejí vydatně posílit svou důvěryhodnost, a to včetně bolestivých čistek. Jistě, je to pracné. Ovšem politika i potravinářství mají jedno společné: že lacinou velkovýrobu mocného koncernu může oslabený prodejce překonat pouze růstem kvality, ne poklesem do nižší cenové skupiny. Snad se to alespoň některým podaří.
