Zatímco média i část společnosti sledovala výkony prezidenta Zemana a jeho mluvčího při rozdávání ocenění i urážek, faktické těžiště české politiky se posunulo. ČSSD ve třech průzkumech padla téměř na úroveň komunistů a králem preferencí se stal třicetiprocentní Andrej Babiš. Talentovaně prokličkoval mezi kauzami a konflikty, zároveň zveřejňoval nebývale pozitivní údaje o tom, jak řídí státní kasu. Je proto třeba se podívat, nakolik má pravdu a v čem se kouzlo skvělých čísel vlastně skrývá.
Zajímavě doposud vypadají příjmy státu, tedy nárůst daňových výnosů. Údaje ještě nejsou uzavřené, přesto je zřejmé, že stát vybírá víc z DPH i daní přímých. Teprve porovnáním ekonomického růstu na straně jedné a konečným výnosem na straně druhé bude možné říci, zda Babišův úřad opravdu dokázal plnit sliby a výběr daní zlepšuje. Jediným objektivně zjistitelným údajem je nárůst výnosu spotřební daně na tabák (o 10 miliard), který je způsoben zvýšením sazeb. To však k chlubení není, ČR to ukládají evropské předpisy.
Stát bobtnal a rozdával
Rozhodující jsou ovšem především výdaje: stát zvyšoval důchody, přidával státním zaměstnancům ve všech sektorech. Přilepšili si jak zdravotníci, tak učitelé, vojáci i policisté, dokonce i na běžné úředníky se dostalo. Navíc počet státem živených pracovníků za této vlády vzrostl doposud zhruba o 31 000, náklady celkově vzrostly o 29,5 miliardy korun ročně (více zde). Tady stát rozhodně neušetřil. Ani ostatní provozní výdaje placené státním rozpočtem neklesly, to lze snadno ověřit celkovými nárůsty rozpočtů všech ministerstev a státních institucí.
Jediným reálným poklesem, ke kterému došlo, jsou investice. Ekonomové varují před nedostatečnými výdaji v oblastech infrastruktury a dalších velkých projektů včetně armády. A jak poukazuje týdeník Dotyk, hlavní neutracenou rezervou jsou prostředky určené na proplácení a kofinancování evropských dotací. Stát ještě neutratil vše z minulého rozpočtového období EU a nezvládá nastartovat ani to nové; celkem to dělá pěkných 78 miliard, které stát čerpat měl, ale nedělá to. Podobný problém potkal některé minulé vlády, pouze této to ale umožňuje opticky si vylepšit rozpočtovou bilanci.
Proč to dělá?
Kombinace výnosů daní a odkládaných investic vytváří optický dojem úspěšného hospodaření. Skutečnost je ovšem jiná, daleko horší. Zpomalené investice mohou brzdit ekonomický růst v dalším období, navíc bobtnající stát se může v krizovějším budoucnu stát velkou zátěží. Proč to vlastně Andrej Babiš dělá, proč se tolik chlubí něčím, co je v jádru špatnou zprávou?
Odpověď je snadná: média jsou zahlcena údaji o přebytcích a úspěšných výsledcích. Lidé nemají čas ani chuť téma do hloubky zkoumat. Až přijde na řadu opravdové zúčtování, tedy reálná čísla za celý rok, může Babiš odvést pozornost jinam. Dokázal to mnohokrát, povede se mu to i nyní. Lze věřit, že na jaro by se mu hodil další příjezd Dalajlámy. Až vypuknou spory o hodnotové otázky, bude na jeho cinknutá čísla méně vidět. A lidé ho zase zvolí.