Bohuslav Sobotka se rozhodl být rozhodný. Demise celé vlády je bezesporu překvapivým, nečekaným a iniciativním řešením nahromaděných problémů mezi ČSSD a Andrejem Babišem. Fakt, že nevyřešené problémy s Babišovou daňovou magií mají vyšetřovat jeho podřízení, je pro vznik a kulminaci této krize sice zásadní, ale ne rozhodující.
Do dilematu, jak má Sobotka problém s Babišem vyřešit, se premiér vmanévroval sám. Stál před rozhodnutím, zda opět uhnout a dostát pověsti slabocha, nebo být „rázný“ a Babiše odvolat. Obě tato řešení by mu ublížila, rozhodnutí podat demisi za celou vládu je navíc odůvodnitelný krok. Odvolání šéfa koaliční strany znamená většinou pád vlády, Sobotka teď jen šel o půl kroku dál.
Z taktického hlediska získal Sobotka a jeho strana dvě výhody: především se dalo čekat, že Babiš své odvolání prohlásí za spiknutí „Matrixu“ motivované touhou po moci. Pokud o funkce mohou přijít všichni včetně premiéra, pak to lze lépe interpretovat jako zásadový postoj. Za druhé má Sobotka pověst slabého a opatrného aparátčíka, který nerad riskuje. Tím, že se fakticky vzdává kontroly nad dalším politickým vývojem, tento svůj obraz nabourává. Že mu to zjevně poradili jiní, není podstatné – odpovědnost nese on.
Přesto není doposud zřejmé, kdo vytěží ze vzniklého chaosu víc. Dnes, v den oznámení demise, byli členové ANO zmatení a překvapení, ministryně Šlechtová se uchýlila do plačtivého patosu. I sám Babiš nasadil masku ublíženého a ukřivděného jedince. Až ale zapracuje PR oddělení ANO, může dostat celý příběh jinou dynamiku, v níž ČSSD začne opět ztrácet. Zvlášť to bude patrné ve chvíli, kdy se ukáže, že ČSSD nemá pro další vývoj žádný smysluplný plán.
Jako obvykle i tato (mimořádně překvapivá) předvolební krize skončí soubojem výhradně o důvěru voličů: nebudou důležitá fakta, ale jejich emoční intepretace. ČSSD opakovaně střet na tomto poli prohrála. Fakt, že Babišovi věří lidé víc než Sobotkovi, sehraje opět zásadní roli. Sobotka a ČSSD, místo aby problémy řešili systematickým budováním důvěry u svých voličů, raději podstupují další a další střety. I tento poslední asi prohrají, i když do něj vstupují v daleko lepší pozici.
Prezident na tahu
Fakticky vzato teď vše závisí na postoji prezidenta Zemana. Doposud jasně neřekl, co hodlá učinit, každopádně lze sledovat jeho motivaci. Tu ovlivní čtyři faktory: touha vyhrát všelidovou volbu, nenávist k Sobotkovi a jeho lidem v ČSSD, snaha o alianci s Babišem a rovněž snaha o větší vliv na politickém hřišti. Výsledek by měl většinu těchto zájmů zohlednit.
Dá se proto očekávat, že se pokusí Sobotku v nastávající krizi „vydusit“, tedy nedovolit mu z problematické situace uniknout. Buď demisi přímo odmítne, nebo ji sice přijme, ale nechá vládu dokončit mandát. Babiš tak ve funkci může zůstat. Sice tím nevzroste Zemanův vliv, ale zajistí Babišovi a jeho lidem setrvání ve funkcích a bude moci premiéra systematicky obviňovat z vyvolávání chaosu, který on z pozice prezidenta tímto řeší. Role státníka a zisk podpory od nevlivnějšího politického hráče je pro prezidenta dostatečnou odměnou.
Alternativou je jmenování prezidentského kabinetu, což je ale proti zájmům Babiše a zjevně i proti náladám veřejnosti. Pouze tyto důvody asi Zemanovi zabrání, aby si hru na vlastní vládu opět vrchovatě užil. Posledním řešením, po němž volá např. ODS, je urychlení voleb. To by byl asi nejčistší krok, ale těžko pro něj najít potřebnou ústavní většinu. Příliš mnoho poslanců má už nyní jistotu, že se po volbách nevrátí; statisíce korun uniklých na platu každého z nich je dostatečnou motivací pro zásadový boj za volby až v řádném termínu. Českou republiku čeká v posledních měsících před volbami ještě větší chaos, než se dalo předpokládat.
