Prezidentské volby jsou pro většinu lidí zajímavější a konkrétnější než jakékoliv jiné. Právě proto je o ně tak velký zájem, právě proto se o ně již nyní tolik zajímají i média. Souboj konkrétních živých lidí o jedno místo, navíc o to nejdůležitější, má svůj nepopiratelný půvab.
Volby mají jeden hlavní motiv – podaří se sesadit Miloše Zemana, nebo si naopak on zvládne své místo udržet? Donedávna převládal pocit, že Zemanova permanentní kampaň maskovaná jako „návštěvy regionů“ kombinovaná s šikovným populismem mu vybudovala takovou pozici, že je ve volbách neohrozitelný. Poslední průzkum ukázal, že Zemanova podpora ve výši 37 % je sice vysoká, ale ne nepřekonatelná. To dává mnohým jistou dávku naděje, samotnou hru o Hrad to činí ještě dramatičtější.
Bylo by dobře, aby Zeman funkci obhájil? Autorská odpověď nepřekvapí: ani omylem. Zeman proměnil Hrad na místo, odkud si vyřizuje účty s každým, kdo mu v posledních 20 letech ublížil. Obklopil se lidmi, kteří jsou jak bezpečnostním rizikem (Nejedlý, Mynář i Forejt), tak i ničiteli politické kultury (Ovčáček). Jeho působení na politické scéně je destruktivní a jeho vliv na občany krajně negativní. Vlastními činy i výroky zemi škodí, neprospívá. Prezident ve funkci má sloužit státu a ne naopak: nyní funkce slouží Zemanovi. Je zde někdo, kdo by ho měl nahradit? De facto se hledá Antizeman, který by se měl lišit svým přístupem, ne nutně svými názory. Je ale kdokoliv takový vůbec k dispozici? Určitě je.
Politické strany a jejich cíle
Postoje politických stran sice nejsou pro všelidovou volbu rozhodující, ale svou váhu pořád mají. Proto lze ocenit stanoviska ODS, KDU-ČSL, TOP09, STAN a dalších; různými formami totiž sdělují jedno shodné poselství: kdokoliv je lepší než současný stav. Na opačném pólu stojí dvě největší strany – ČSSD a ANO.
ČSSD je v katastrofické situaci. Zeman od počátku stranu rozkládal, posiloval své stoupence a opakovaně se snažil její vedení odstranit; naštěstí hořce neuspěl. Většina voličů ČSSD jsou ale stále Zemanovi stoupenci, především proto musí předseda Sobotka a jeho lidé mlčky tolerovat fakt, že strana nikoho proti Zemanovi nenasadí. Druhým důvodem k této pasivitě je i fakt, že Sobotka nikoho vhodného po ruce nemá. I to o ČSSD hodně vypovídá.
ANO je v daleko příznivější situaci. Zeman uzavřel s Babišem otevřené partnerství, dokonce mu opakovaně nadbíhá a chválí ho. Ví totiž, že případný kandidát ANO by ho mohl v prvním kole oslabit a v druhém i porazit. Babiš na oplátku pohřbil kandidaturu ministr Stropnického a jistě zařídí, aby jeho hnutí do boje o Hrad také nikoho neposlalo.
Babišova strategie je ale chytřejší. Zatímco lidé berou volbu prezidenta jako důležitější, Babiše zajímají pouze volby do Sněmovny. Boj o Hrad dokáže dělit společnost více než cokoliv jiného. Pokud by do něj vyslal vlastního člověka a musel ho hájit, mohl by už v říjnu přijít o Zemanovy sympatizanty; ty u uren ovšem nutně potřebuje. Babiš si jistě uvědomuje, jak bude jeho potenciální premiérství obtížné se Zemanem na Hradě, v druhém období se bezesporu promění ve zcela neřízenou střelu. Bez jeho voličů by ale mohl o Strakovu akademii snadno přijít.
Pokud dával průzkum Medianu naději všem, kteří Zemana nechtějí, může další nadějí být (paradoxně) právě Babiš. Jeho mediální impérium i spojenci mimo něj dokáží prezidentské volby ovlivnit i po říjnových volbách sněmovních. I ostatní kandidáti (např. Jiří Drahoš) o ANO mluví opatrně; až bude mít ANO volby za sebou, může si klid na Hradě pojistit podporou někoho neutrálnějšího, což by bylo jistě v jejich zájmu. Rozhodně to je v zájmu celé této země.