Je to necelé dva týdny, co Norbert Hofer, kandidát rakouských Svobodných (FPÖ) na spolkového prezidenta, daroval v Praze prezidentu Zemanovi dort. Stalo se tak při příležitosti setkání, o němž rakouská média spekulovala, kdo jej vlastně inicioval; navíc se zabývala i korektností takového kroku z české strany v průběhu kampaně. V našem mediálním prostoru pak dominovaly úvahy o názorové blízkosti obou politiků ohledně migrační krize i v otázce vyostřených postojů k islámu. Sociální sítě nešetřily narážkami na setkání dvou populistů, v ostřejších vyjádřeních dvou xenofobů. Vlastně se čekalo, že si budou dobře notovat. A Zemanův následně hojně medializovaný nápad o „přijetí“ Rakouska do V4 to rádoby podtrhnul.
Jenže právě toto pojetí setkání ukazuje na velmi ploché chápání rakouské politické reality a to nejen českými médii, ale i politiky. A nejde vůbec o to, že Hofer není populista zemanovského typu a svoji kariéru budoval od píky od roku 1996. Ať se totiž stane prezidentem Rakouska kdokoliv, ve vztahu k Česku tu bude v různé intenzitě dominovat agenda, která se zájmy českého státu zrovna nekoresponduje.
Tím jsou myšleny dva evergreeny: Temelín s výrobou atomové energie poblíž rakouských hranic a občasné, ale nepříjemné připomínky českého černého svědomí v Benešových dekretech. K tomu se přidává docela zásadní aspekt – Rakousko je totiž zemí, kde rychle roste podíl muslimského obyvatelstva, již nyní je to přes 7 % populace. A přítomnost dalších desetitisíců uprchlíků do budoucna představuje trend vedoucí k populistickému tlaku na jejich přerozdělení do sousedních zemí. Svobodní pro to samozřejmě projevují mimořádné pochopení. A to už je kosa na kámen. Nelze tedy očekávat, že by Svobodní tleskali představám Pražského hradu, zvlášť pokud by po parlamentních volbách byli ve vládní koalici.
V tom duchu se nese i dar, který Zeman obdržel. Dostal dort, ale ne lecjaký. Jde o číslovanou edici vídeňského hotelu Imperial, přičemž číslo 1 obdržel v roce 1873 císař František Josef I., když se účastnil jeho otevření. Ten císař, za jehož vlády vznikl v Evropě první zákon řešící soužití muslimské a křesťanské populace v Habsburské říši, včetně kodifikace identických práv i povinností jeho občanů bez ohledu na vyznání. Zákon platil více než sto let.
Rakušané ani jejich Svobodní nemají problém se svým milionem občanů muslimského vyznání, kteří generace respektují požadavky zákona. Mají ale problém s důsledky migračního pohybu posledního roku a vůči němu se i vymezují. Pokud se Hofer do Hofburgu skutečně dostane, bude mezi ním a Zemanem poměrně široká propast tvořená jak odlišným osobním stylem, tak i politickou kulturou obou zemí. Šance, že si oba pánové mohou porozumět, není velká. Jak jinak vysvětlit, že Hoferův sladký dar byl určen diagnostikovanému diabetikovi.
