Střílení z bazénku

24. 5. 2015 - 19:17

skromach_hasekZdeněk Škromach vyjádřil sympatie nápadu, že brněnští Němci neměli být vyhnáni, ale raději rovnou postříleni. Jedno kliknutí na „like“ v jeho oblíbené sociální síti je čímsi, co si žádný politik prostě nemůže dovolit.

Škromach je nyní v ČSSD ve vnitřní opozici a jeho politická síla navíc není velká. Mohlo by se zdát, že jde o naprosto pominutelnou epizodu na okraji veřejného zájmu. Jsou zde ovšem dva problémy.

Za prvé, pan Škromach je místopředsedou Senátu, tedy vysokým ústavním činitelem. Kdyby něco podobného udělal např. Vojtěch Filip, byly by toho plné noviny; svezla by se celá KSČM. Takto ale stačí, když o věci sociální demokraté pomlčí a causa zmizí. Neměla by – nelíbí se mi, že člověk v jeho postavení nemá elementární spodní hranici smyslu pro dobro a zlo. A problém má i strana, která ho do této pozice instalovala.

Druhý problém je ještě zásadnější. Zdeněk Škromach otevřeně kandiduje na prezidenta, a ačkoliv loví hlasy spíše u dna, mohl by prezidentskou volbu výrazně ovlivnit. I když v komunikaci navenek neformuje žádný ucelený pohled, z drobných náznaků je jeho celková politická orientace poměrně zřejmá. Představuje esenci radikálních levicových názorů, bezbřehou ekonomickou nezodpovědnost a systematický distanc od evropské a atlantické orientace ČR. Vykresluje se tím obraz politika, který je daleko za čárou idejí vlastní strany.

Otázka politické formy, kterou Z. Škromach nabízí, je ještě problematičtější. Eskapády ve stylu „selfie z koncentračního tábora“ či odkudkoliv jinde je mediálně vděčná. „Hovory z bazénku“, kdy se skleničkou vína sedí v bazénu a mluví, předčí i slavný Zemanův nafukovací člun. Pokud tento styl (slovy B. Doležala: „vítězství buranokracie nad demokracií“) ovládne Pražský hrad, přichází pro autora tohoto textu úvaha o emigraci.

Bohužel, jde nyní o jediného sociálně demokratického politika, který o Hrad otevřeně a dlouhodobě usiluje. Myslím si, že je nejvyšší čas, aby ČSSD začala profilovat vlastního autentického kandidáta. Politici typu Lubomíra Zaorálka či Vladimíra Špidly, jakkoliv lze mít k jejich osobám kritické komentáře, by úlohu prezidentského kandidáta zvládli. A kdyby uspěli, určitě by zvládli i roli nejvyšší – a to nejlépe za poslední tři prezidentská období.


FacebookTwitterGoogle+LinkedInPrintFriendlyShare