Karlu Šlechtovou odmítl vzpupný prelát vpustit do kostela na koncert barokní hudby. Prý mu vadilo, jaké má názory na osud církevních restitucí. Ministryně je za hrdinku a lid je pobouřen, co si hamižná církev vůbec může dovolit. Tak asi vypadá expresivní shrnutí událostí na jejím facebooku.
Situace je ale úplně jiná. Podrobným čtením desítek příspěvků paní ministryně, článků a dalších komentářů se dá sestavit jednoduchá osa, co se vlastně stalo. Pokud má čtenář v letním čase chuť celou tuto pseudo-kauzu vstřebat, nechť jsou mu následující řádky k dispozici.
Vyhnaná ministryně
Karla Šlechtová dne 10. 7. na svém facebookovém profilu napsala následující text; bolestivě osobitou stylistiku a odvážnou gramatiku berme jako důkaz pravosti: „Jeden nejmenovaný farář mě odmítl pustit do kostela, kde se měl konat barokní koncert k výročí Karla IV. Důvodem je, že souhlasím se zdaněním církevních restitucí. Tak snad zákaz vstupu ministra české vlády bude ze strany církve nějak vysvětlen nebo zrovna církev začne s diskriminací dle názoru občana naší demokratické země?“
Pak se ale věc začala komplikovat. Pod tímto a dalšími statusy se hromadily logické a věcné dotazy, které celý příběh relativizovaly. Ministryně je nejprve průběžně mazala, aby nakonec některé přeci jen na stránkách zůstaly. V následných odpovědích kličkovala a nechtěla celou věc na FB jasně popsat. Míra vyhýbavých odpovědí spojená s nářky nad zlou církví není pro mnohé čtenáře pěkný zážitek.
Nicméně fakta získat lze. Z článků, které sama ministryně označila za „věrohodné“, vyplývá docela jiná situace. Akci, o které ministryně mluví a jež měla probíhat v nepoužívaném kostele v Boči, církev nepovolila; zdůvodnila to takto: „Koncert lze konat jen s písemným svolením administrátora farnosti (zástupce vlastníka kostela) a biskupství – a to poté, co je církvi předem předložena písemná žádost o zamýšleném konání akce včetně programu“. Organizátoři tak neučinili a tuto verzi nevyvracejí. Následně oslovili obec Perštejn, která jim umožnila využít místní kostel. Tento koncert pak K. Šlechtová osobně navštívila. Jedna z organizátorek pak uvedla, že „nejmenovaný farář“ jí skutečně řekl, že mu Šlechtová vadí.
Všechno je jinak
Těžko si představit, že by sama Šlechtová někomu na dobré slovo půjčila „svůj“ palác Kinských, aby v něm bez souhlasu dělal koncert. Bývalá úřednice by mohla rozumět tomu, jak některé věci fungují. A i kdyby to celé byla skutečně záminka, není to tak, že ji kdokoliv někam „odmítl vpustit“. Scéna, kdy bojovný farář zahání statečnou političku pomocí svěcené vody, se rázem mění. Ministryně nestála se slzami v očích osamocená před kostelem, z nějž se line hudba. Pouze dostala zprávu o tom, že ji má řidič odvést o dva dny později o pár kilometrů vedle. S každým, kdo někdy stál tváří v tvář jakémukoliv úřadu, se v naší zemi zachází hůř.
Nad vší pochybnost je proto zřejmé, že tvrzení bojovné ministryně je manipulativní lež. Snažila se pomluvit církev a sbírat na tom další laciné body. Byla přitom nachytána, pokoušela se uhýbat a možná se jí to i podařilo. O tom, jak má na římskokatolickou církev spadeno, jsme už psali. Nejde tedy o náhodu, ale o dlouhodobý úmysl. Zbývá jen otázka: jde opravdu o dámu na svém místě? Žijeme naštěstí ve státě, kde premiér Sobotka slušně opustí kino, protože „řadový občan“ má v ruce platné lístky na jeho místa. V takové zemi nejsou podobné ministerské manýry přípustné.