Z různých statistických údajů, zpráv a i výhledů je jasné, že se české hospodářství rozjelo dopředu. Jsme nyní druhou nejrychleji rostoucí ekonomikou EU a krátkodobé výhledy jsou rovněž pozitivní. Je dobře, že v záplavě kritiky a špatných zpráv je možné takovou důležitou věc ocenit.
K vývoji ekonomiky se už vyjadřovali mnozí představitelé vlády. Opatrně naznačovali, že jde o jejich úspěch; naplno to ale udělal premiér Sobotka ve svém dnešním prohlášení. Podstata jeho myšlenek je jasná: výkon české ekonomiky je přímým důsledkem politiky této vlády.
Autor tohoto textu není ekonom a necítí se přímo povolán na hlubokou analýzu. Politická tvrzení a zřejmá fakta si však svůj komentář zaslouží. Zvláště, když je zřejmé, že mnohá média budou vládu za tyto údaje chválit.
Otevřely se kohoutky
Pan premiér napsal, že jde o důsledek „uvolnění restriktivní politiky“ státu. Přeloženo do češtiny to znamená, že vláda zvýšila platy úředníkům, dalším státním zaměstnancům a též i ústavním činitelům. A že mimochodem docela dost nových zaměstnanců nabrala. Růst poptávky byl pak jedním z faktorů, který ekonomice pomohl.
Bylo by dobré připomenout, že na to, aby stát rozdával peníze svým zaměstnancům a lil je do sociálního a zdravotního systému, si musí půjčovat. Deficit příliš neklesá, i když ekonomika roste. Tato politika připomíná tu éru B. Sobotky, kdy si jako ministr financí mohutně půjčoval, aby mohl rozdávat. Důsledky dluhů nás dohnaly až během světové hospodářské krize a ty nejpotřebnější jistě bolely.
Dalším zdrojem úspěchu ekonomiky jsou státní i zahraniční investice. Je třeba uznat, že politická stabilita a tlak na dočerpání peněz EU pomohly, v tom má premiér pravdu. Zahraniční investice jsou ale přímým důsledkem celosvětového oživení, což už vládní prohlášení neuvádí.
Je růst HDP jediným kritériem?
Jak tedy celou věc komentovat? Hlavním programovým cílem ČSSD bylo to, aby se „přidávalo“. Zrušení nepopulárních škrtů a otevření kohoutků s penězi bylo dominantní náplní vlády v první polovině její existence. Obsahově neprosadila nic jiného. Premiér chlubící se tím, že v době mezinárodní konjuktury zvyšuje mandatorní výdaje a půjčuje si na ně, není v Česku novinkou. Rosteme a dluh roste s námi. Máme tedy předsedovi vlády přát, aby mu tato konjuktura vydržela až do voleb?
U příznivců této politiky je ale dobré se zamyslet, zda je takový výkon tím hlavním, co volič od svého politického reprezentanta očekává. Jestli například nechce menší a výkonnější státní správu, funkční a přehlednou legislativu nebo konkurenceschopné podnikatelské prostředí. Co pro to vláda dělá? Přání na funkční dopravní síť bez korupce nebo důstojné zastupování státu navenek si ovšem lze nechat až na Vánoce.
Zásadní změny v mnoha klíčových oblastech se asi od této vlády již nedočkáme. Tak je vlastně dobře, že když už byrokracie a státní regulace bují, alespoň ekonomika nechřadne. Sice si na to musíme trochu moc půjčovat, ale co: hlavně že se daří.
