Ministra zemědělství Jurečku „odměnila“ čínská protistrana tím, že mu zrušila plánované jednání. Ačkoliv nebylo poskytnuto oficiální vysvětlení, je nad slunce jasnější, že jde o „trest“ za „schvalování schůzky“ stranického kolegy, který se smrtelně provinil přijetím Dalajlámy. Čínská velvyslankyně v Praze prý důvody nezná; spíše je jasné, že nebýt její pilné práce, v Číně by ani netušili, kdo ministr Jurečka je a co říká a dělá. Je to malá, ale zřetelná ukázka imperiální představy „vzájemné strategické spolupráce“.
Daleko pozoruhodnější je reakce prezidenta Zemana. Za zrušení cesty si prý ministr Jurečka může sám, protože Hermana podpořil. Odkdy se prezident naší země tak otevřeně staví na stranu země cizí? A odkdy je vlastně rád, že za něj jeho noví čínští přátelé řeší osobní spory? Pokud ještě nějací lidé věřili, že Zeman hájí zájmy ČR, mají zde zřejmou ukázku opaku.
Pánové Sobotka a Zaorálek se pokusili v této věci opět nalézt páteř, kterou pro účely jednání s Čínou odložili coby nepotřebný artefakt. Je skoro úsměvné sledovat Zaorálkovo „rozhořčení“ a Sobotkovo „odhodlání“. Tuto pózu jim ovšem v této zemi nevěří už asi nikdo.
Čína přitom postupuje ze svého pohledu logicky. Po naprosto bezprecedentní úkloně, sepsané „Gangem čtyř“, se vzájemné vztahy dostaly do nové podoby. Kdo se ještě nesklonil, musí být zlomen. Kdo se pokusí narovnat, ten bude potrestán. Kdyby pánové Sobotka, Zaorálek, Hamáček a další viděli dál než do dalšího průzkumu veřejného mínění, došlo by jim to. A kdyby svými skutky skutečně chtěli sloužit České republice a ne jen zájmům osobním a stranickým, nikdy by se naše země do této polohy nedostala.
Naštěstí je Čína z hlediska exportu potravin i všeho ostatního poměrně okrajový partner. Takže až se někdo jiný pokusí vzájemné vztahy opět přiblížit normálu (tedy vztahu dvou suverénních států), bude se Peking velmi zlobit. Je ovšem zřejmé, že k tomu bude potřeba výše zmíněné pány z gruntu obměnit.
