Zákonodárství bez pilota

22. 7. 2015 - 08:14

police-droneVytváření norem na provoz létajících robotů, lidově řečeno dronů, odborně pak UAS (unmanned aerial systems), může pro někoho působit jako sci-fi. I laik však zbystří, když se dozví, že Evropská komise loni na jaře odhadla, že trh civilních dronů může dosáhnout během deseti let objemu zhruba 10 % veškerého leteckého průmyslu. To by znamenalo 15 miliard eur ročně. Regulace tohoto dynamicky se rozvíjejícího byznysu je v ČR principiálně napsána dobře. V praxi ovšem kulhá.

Střet práva a pokroku

Z hlediska leteckých předpisů je totiž právní situace kolem dronů víceméně jasná. Každý, kdo chce s „civilním dronem“ létat z jiných než sportovních a rekreačních důvodů, musí být v evidenci Úřadu pro civilní letectví (ÚCL) a získat povolení. Bez něj není možné ani malé drony pro tzv. letecké práce využívat.

Kromě toho je zde i řada dalších omezení. Dron nesmí například létat více než 300 metrů nad povrchem, v noci, mimo dosah viditelnosti operátora, nad lidmi, obydlenými zónami či soukromým pozemkem bez souhlasu vlastníka. Také nemůže létat autonomně, přenášet zásilky či pořizovat bez souhlasu snímky lidí, které je zachycují identifikovatelným způsobem.

Bez ohledu na svazující legislativu a předpisy však dnešní technika všechny výše uvedené způsoby použití již dovoluje, byť samozřejmě jen v míře dané nutnými bezpečnostními ohledy. Neboť však zákon hovoří jasnou řečí, důsledek je zřejmý: černý trh se rozvíjí a soukromí i bezpečnost občanů jsou ohroženy nezkušenými provozovateli. O daňových únicích a nevytváření pracovních míst v perspektivním odvětví nemluvě. Je smutnou skutečností, že kvůli administrativním nárokům, jež tvoří až 50 % provozních nákladů, má v ČR povolení na letecké práce jen zhruba tucet firem. Na černo zde přitom létají tisíce strojů.

Černý trh čekat nemusí

Podoba regulace UAS je výsledkem střetu způsobu práce i uvažování české státní správy a moci zákonodárné s technologií, jejíž vyspělost a rychlost rozvoje zjevně překonává její horizont. První problém spočívá v nastavení regulatorního rámce tak, že nedokáže zohlednit boom černého trhu. Stát tak dnes nemá sílu s bujícím černým trhem cokoliv udělat, jak i přiznal v DVTV ředitel Sekce letových standardů ÚCL Vítězslav Hezký.

Druhým problémem je nutnost legislativu z důvodu rychlého pokroku opakovaně aktualizovat, a to ideálně každé dva roky. Naposledy se tak stalo v roce 2012 a ještě nedávno připravovaná novela Doplňku X, který je hlavní normou provozu UAS, byla před svou cestou do parlamentu „pozdržena“. Důvodem jeobava státní správy z jejího možného nesouladu s budoucími sjednocujícími doporučeními EU. Jejich vytvoření ale pár let potrvá; ČR tak zaujala typicky vyčkávací pozici, přičemž se při tom mezera mezi literou zákona a čím dál vyspělejšími drony prohlubuje. Zisk povolení k provozu UAS je dnes navíc natolik náročný, že jej po počátečním vážném zájmu radši „preventivně vzdala“ i česká policie.

Neřešený problém dronů krom toho uchopil poslanec ODS Radim Holeček, který tvrdí, že jejich provoz včetně ochrany soukromí je třeba ještě více zregulovat. Přitom v dané věci již existuje stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů č. 1/2013. Hrstka legálních provozovatelů má tedy reálné obavy, že bude postižena ještě víc.

Všichni tak na něco čekají. Provozovatelé dronů na uvolnění regulace, česká státní správa na Brusel a ten zas částečně na inspiraci z USA, kde jsou s drony a jejich integrací do civilní letecké dopravy dál. I Američanům však harmonizace celonárodních předpisů vázne a přinejmenším ještě rok potrvá. Jediný, kdo tak na nic čekat nemusí, je černý trh.

Úspora peněz, záchrana životů

Toto „velké čekání“ by se mělo využít. Jakub Karas z Aliance pro bezpilotní letecký průmysl klade důraz především na osvětu. Je podle něj třeba neprodávat drony v ČR bez českých manuálů a poučení o tom, jaké jsou bezpečnostní zásady provozu a jaké sankce za jejich porušení hrozí. Navrhuje i osvětu v řadách policie, která spolu s ÚCL provoz dronů může kontrolovat a postihovat a podpořit tak komerční provoz pouze u legálních a plně profesionálních subjektů.

Byla by škoda se dostat do bodu, kdy i onen tucet legálních provozovatelů UAS svůj boj s úřady vzdá, zatímco se budou v e-shopech nakupovat po desetitisících stroje z ciziny a jejich uživatelé nebudou o právních, natož bezpečnostních důsledcích své letecké vášně vědět zhola nic. Konec konců, ve hře není jen to, koho či co dron ilegálně natočí, či komu spadne na zahradu nebo na hlavu. Hlavní přínos UAS totiž tkví v jejich ekonomickém provozu a flexibilitě využití. Je jedno, zda jde o precizní zemědělství, ICT, záchranné činnosti, obranný a bezpečnostní průmysl či například o dopravu. Regulujme proto s citem. Snažit se zastavit pokrok se ještě nikomu dlouhodobě nevyplatilo.


FacebookTwitterGoogle+LinkedInPrintFriendlyShare
Autor:
Témata:
Kategorie: Články