Uprchlické kvóty: Dokáže český stát uklidnit veřejnost?

28. 9. 2015 - 11:20

Sobotka_MerkelDo České republiky má dorazit podle evropských kvót zhruba jeden a půl tisíce uprchlíků. Migrační krize v Evropě krom toho nijak neutichá a kancléřka Merkelová chce vytvořit trvalý mechanismus přerozdělování běženců v rámci EU, takže lze očekávat, že jejich počet v ČR dále poroste.

Doposud naše země ovšem v rámci současné krize vlastně žádný vyšší počet migrantů nepřijala. Přesto jde z pohledu veřejnosti dlouhodobě o hlavní politické téma, které je doprovázeno nebývalým rozmachem strachu i nenávisti.  Je proto nejvyšší čas na to se ptát, zda český stát dokáže protiuprchlické vášně v ČR uklidnit. Vláda si k tomu chystá informační kampaň. Je ale pojata správně?

Příliš úzce pojatá kampaň

Kampaň je koncipována velmi minimalisticky a civilně, protože si klade za cíl představovat konkrétní uprchlické rodiny a jejich osudy na místě jejich nového domova. Česká vláda chce při její realizaci spolupracovat zejména s církvemi a představovat nově příchozí jako lidi, kteří vedou normální životy a nepředstavují pro své okolí hrozbu. Nedostatkem je, že koncept kampaně, aspoň tak, jak byl prezentován v médiích, nepočítá v kontaktu s občany se zapojením odborníků či politiků. V době, kdy hlava státu zvyšuje obavy a opakovaně radikalizuje společnost, zatímco se zbytek politické reprezentace v otázce uprchlíků (zdá se) vyčerpal na boji o kvóty, je to přitom potřeba o to více.

Navíc některé obavy z příchodu uprchlíků nejsou nelegitimní a nejsou ani způsobeny osobní neznalostí konkrétních běženců a jejich osudů. Například poselství kampaně o tom, že vám „muslimský soused hlavu neuřízne“, protože prchá z válečné zóny, nijak nereflektuje například pochybnosti z ověřování informací, které o sobě běženci podávají. O tom, jak bude v případě uprchlíků přidělených ČR v rámci povinných kvót vypadat jejich bezpečnostní screening, však zatím veřejně nic nepadlo. A zcela mimo debatu je problematika dlouhodobého soužití – jak se bude chovat druhá či třetí generace běženců, kteří by se zde usadili?

Kdo převezme zodpovědnost?

Uprchlíci by se rozhodně neměli stát obětí nenávisti za věci, na nichž nemají přímý podíl. Je úkolem politické reprezentace a státních orgánů občanům vysvětlovat, že přijímání běženců ze strany ČR vyplývá z mezinárodního práva i ze základního humanismu, na kterém naše země stojí. Existence evropských kvót je pak daní za naše členství v Unii, neschopnost přijít s vlastní mnohem lépe propracovanou alternativou a získat pro ni podporu. Předstoupit před občany a chtít po nich spolknout hořkou pilulku chce velkou dávku politické odpovědnosti. Nemá-li však hněv padnout na nevinné, je to nevyhnutelné.

Pak je zde řada otázek, na něž uprchlíci sami ani při sebelepší vůli nebudou schopni seriózně odpovědět. Jaká je šance na návrat do jejich domovů a v jakém časovém horizontu? Jakou strategii integrace a/nebo asimilace na ně chce český stát uplatňovat? Individuální charakter uprchlíků se navíc může dramaticky lišit, takže další otázky jsou spíše úkolem pro národní a evropské statistiky a experty. Jaká je například schopnost a ochota uprchlíků pracovat? Kolik z nich a jak dlouho je závislých na sociálních dávkách hostitelského státu? Jaké je jejich vzdělání, jazyková vybavenost a uplatnitelnost na pracovním trhu? Jaký mají vztah k islámu a jaká je slučitelnost jejich pojetí náboženství a našeho společenského systému? Jaké budou jejich nároky stran praktikování víry a regionálních kulturních zvyklostí?

Nebojme se odpovědět

Všechny tyto otázky jsou velmi tvrdé a politicky citlivé. Zároveň však mají svoji relevanci a soustavně se vyskytují ve veřejné debatě, aniž by na ně stát poskytl uspokojivou odpověď. Uprchlická krize v Evropě navíc rychle nabývá na síle a v úvodu popsaný návrh vládní kampaně už proto svojí závažností dávno předstihla. Je rovněž otázkou, na kolik s její efektivitou zamávají nedávno schválené kvóty. Pokud však česká společnost nemá mít strach, potřebuje k tomu důkazy v podobě informací a bezpečnostních záruk od státních představitelů. I sebelépe koncipovaná vládní kampaň dnes sice bude mít jen omezený dosah. Alternativa v podobě její absence a unášení veřejného mínění proudem polopravd je však násobně horší.


FacebookTwitterGoogle+LinkedInPrintFriendlyShare
Autor:
Témata:
Kategorie: Články