Sobotkův „pan Evropa“, Tomáš Prouza, nemá platnou bezpečnostní prověrku. Tuto informaci zveřejnila MF Dnes a zpráva vyvolala důrazné reakce. Podívejme se proto na situaci okolo státního tajemníka pro EU konkrétněji. Prouza dnes na sociálních sítích zveřejnil prohlášení, kde článek MF Dnes označil za „lži a manipulace“ a spojil ho se svými ambicemi být volebním manažerem ČSSD pro nadcházející parlamentní volby. Zatímco motivace článku v Babišových médiích může být skutečně „stranická“, podstatná jsou fakta.
Prouza potvrdil, že prověrku nemá a že čeká na výsledek řízení NBÚ; dokonce v ČT obvinil NBÚ z průtahů. Řízení o prověrce trvá již pět měsíců a stále není uzavřeno, o prověrku prý požádal ihned po svém jmenování podle služebního zákona. A zde je zřejmá konkrétní manipulace: Prouza byl „státním tajemníkem“ už v roce 2014 a v této funkci byl potvrzen ve výběrovém řízení až mnohem později, v souvislosti se služebním zákonem. Proč nepotřeboval prověrku předtím? A proč o ni nepožádal? Těmto detailům se ve svém vyjádření on i mluvčí vlády vyhýbají.
Média dlouhodobě řeší problémy s prověrkou šéfa hradní kanceláře Mynáře a oprávněně kritizovala prezidenta Zemana, že nebyl v této věci důsledný. Je proto na místě klást otázky premiéru Sobotkovi, proč on byl vůči svému klíčovému spolupracovníku zcela benevolentní. Nebo je normální, že na tak důležité funkci může téměř 3 roky sedět kdokoliv bez prověrky?
Služební poměr pro politika
Výmluva na služební zákon je o to pikantnější, že jeho znění představuje pro Prouzu další okruh problémů. Už sám název jeho funkce („Státní tajemník pro evropské záležitosti“) je přežitkem Nečasovy éry. Služební zákon spojuje titul „státní tajemník“ výhradně s administrativními šéfy na resortech, tím Prouza rozhodně není. Proč tento v zákoně neexistující titul „pro Evropu“ používá?
Hlavní problém však spočívá v jeho dosavadním vystupování. To je v přímém rozporu s tím, jak je role úředníka ve služebním zákoně popsána: §77 zákona jasně hovoří o povinnosti být nestranný, §80 zakazuje přijímat funkce v politické straně či hnutí. Podíváme-li se do historie veřejných vyjádření Tomáše Prouzy na sociálních sítích či do médií, jde v poslední době často o jednoznačné politické deklarace jménem ČSSD, které je členem. A už v minulosti často bránil vládní evropskou politiku vůči jejím kritikům včetně např. Jana Zahradila; šlo přitom o debatu čistě politickou.
Lze odhadnout vysvětlení, proč se Prouza rozhodl navzdory politickým ambicím vstoupit do služebního poměru: příslušná sekce na Úřadu vlády, která evropské záležitosti spravuje, je chápána jako politicky nezávislá a pod služební zákon spadá. Pokud ji chce Prouza řídit, musí rovněž do služebního poměru vstoupit. Pokud je ale svou praxí v rozporu s tímto zákonem, je něco špatně.
Samozřejmě vina neleží jen na Prouzovi, nad fungováním státní správy má bdít jak opravdový státní tajemník na Úřadu vlády, tak i „šéf státní správy“ Postránecký. Případy, kdy úředníci projevují politické ambice a oblékají stranické dresy, by měli řešit s daleko větší odvahou a nestavět se k nim pasivně. Prouzův případ není ojedinělý, jak ukázaly i nedávné krajské volby.
Podle informací z médií je navíc zřejmé, že Prouza usiluje o (nezáviděníhodné) místo volebního manažera ČSSD. Problémy s prověrkou i zřejmá ignorace služebního zákona tak brzy pominou. Nijak to ovšem nesnižuje negativní vyznění toho, jak premiér i jeho evropský tajemník zacházejí se zákony, které by měli respektovat. Odejde-li Prouza do Lidového domu nyní, pachuti skandálu se jen tak snadno nezbaví.
Zdroj původní fotografie: FB profil T. Prouzy
