V České republice roste islamofobie. Platí zde však rčení „Když dva dělají totéž, není to totéž.“ Jedna věc jsou totiž legitimní otázky a obavy veřejnosti z příchodu muslimských migrantů do ČR, druhou věcí je účelové zneužívání tohoto strachu pro politické cíle. V podání populistických uskupení vymezujících se vůči muslimské komunitě, potažmo muslimským uprchlíkům, ekonomickým migrantům a islámu jako celku, je propracovanější, než by se mohlo na první pohled zdát.
Hlavní ideje islamofobní rétoriky
V současnosti se proti islámu nejhlasitěji v českém veřejném prostoru vymezuje iniciativa „Islám v ČR nechceme“ (IVČRN) a od ní odvozený „Blok proti islámu“, dále pak „Dělnická strana sociální spravedlnosti“ a s ní spojená „Dělnická mládež“ a v neposlední řadě strana „Národní demokracie“ v čele se svým předsedou Adamem B. Bartošem. Hlavní poselství jejich islamofobní rétoriky je nasnadě: islám je zlo – naprosté, neměnné a nezpochybnitelné – a to vždy, všude a napořád, kam se kdy dostal či dostane.
Islamofobie coby politický nástroj je v českém podání směsicí xenofobie, rasismu, nacionalismu a populismu, která navrch klade důraz na údajné tradiční či konzervativní hodnoty. Neopomene při tom vytýčit jasnou hranici mezi „nás“ a „je“, přičemž dohoda, vzájemná tolerance či kompromis jsou mezi těmito dvěma stranami podle islamofobů vyloučeny, protože „oni“ jsou „nás“ ochotni vyslyšet, jen pokud jde o jednání z pozice síly. Na jednu stranu má česká islamofobie aspoň na povrchu jistou duchovní dimenzi. Ohání se totiž ochranou židovsko-křesťanských kořenů Evropy, případně jen těch „křesťansko-antických“. Na druhou stranu je ale navzdory svému proklamovanému evropanství často výrazně vymezena proti EU a ve své rétorice na sebe nabaluje nejrůznější antisystémové, konspirativní či alarmistické podtóny.
Legitimita nade vše
I kvůli xenofobii a rasismu, který z islamofobních výroků nezřídka vystrkuje své růžky, je třeba prezentovat dané názory jako společensky nezávadné a akceptovatelné. Děje se tak zejména ve formě inkluzivní rétoriky, která volá po zapojení všech (českých občanů, Evropanů, slušných lidí…). S tím se pak váže tvrzení, že islamofobie není orientována i proti židům a je zaměřena jen na jedno konkrétní náboženství a nikoliv etnikum. Lídr IVČRN Martin Konvička proto ve svém projevu neopomene zdůraznit, že členy jeho iniciativy jsou i arabská míšenka a pár židů. Zároveň se nové islamofobní subjekty distancují od jakéhokoliv spojování s krajně pravicovou scénou. Českým islamofobům přijde rovněž velmi vhod silná podpora Izraele ze strany ČR, protože ten, kdo se přihlásí k podpoře židovského státu, přece nemůže být rasista…
Není též bez významu, že islamofobní hnutí mají jistý antiintelektuální osten. Absence odbornosti jejich představitelů v rámci témat, k nimž se vyjadřují, se proto děje zaštiťováním se „zdravým rozumem“, případně označováním věcí „pravými jmény“. To souvisí jak s již zmiňovaným konspirativním nádechem islamofobní propagandy, tak s vytvářením obrazu nepřítele, kterým jsou vedle muslimů i jejich spojenci ve formě 5. kolony tvořené „sluníčkáři“ z řad intelektuální elity, neziskového sektoru, médií a akademického světa.
Přízeň a legitimita islamofobie je postupně získávána pronikáním do veřejného prostoru, ať už ve formě demonstrací za účasti lidmi zvolených zástupců nebo skrze pseudoodborné přispívání do debaty o tom, jak problém islámu a uprchlictví řešit. O tom, jak Martin Konvička, ač zoolog a entomolog, špičkám českého bezpečnostního aparátu na půdě Parlamentu ČR přednesl svůj příspěvek „Koncepce přístupu k riziku islámského radikalizmu v Evropě“, jsme již psali. Další cestou zvyšování legitimity islamofobie je pak etablování jejích nositelů coby oficiálních politických aktérů. Z IVČRN tak vznikl „Blok proti islámu“ s proklamovaným cílem vytvořit z něj masovou stranu. V neposlední řadě je nástrojem pro legitimizaci islamofobních projevů i kritika etablovaných politických stran za údajnou neschopnost či dokonce prohlubování problému islámu v ČR a výroky prezidenta Miloše Zemana na adresu islámu a uprchlíků. Konec konců, Miloš Zeman IVČRN veřejně jednoznačně podpořil bez ohledu na to, že jej Ministerstvo vnitra opakovaně označuje za extrémistický.
Neradostné vyhlídky
S rostoucím přílivem uprchlíků a ekonomických migrantů do Evropy není důvod se domnívat, že bude islamofobie v české společnosti slábnout. Ministerstvo vnitra v souvislosti s tím ve své Souhrnné situační zprávě o extremismu za 2. čtvrtletí roku 2015 suše píše: „Tyto subjekty mohly a nadále mohou přispívat k šíření obav ve společnosti, případně i k její radikalizaci. Islamofobní a protiimigrantská rétorika našla odezvu i mezi pravicově extremistickými militanty a hooligans. V rámci těchto agresivně vystupujících skupin byla registrována snaha využít současných fenoménů spojených s migrací k organizování shromáždění s možností vyústění v masové násilnosti. (…) Do budoucna lze očekávat, že populistická islamofobní a protiimigrační scéna bude stupňovat svoje aktivity. Stejně tak lze předpokládat, že se tématu aktivněji chopí i tradiční pravicoví extremisté.“ Jak pak na to asi zareagují české politické strany? Budou jednoho dne s vlky výti?
