Projevit zájem o jednání poslanců uprostřed léta vyžaduje velkou dávku odhodlání. Přesto se v tomto týdnu stane Sněmovna důležitým místem, kde se budou řešit velmi zásadní vládní návrhy. Ukazuje se ovšem, že samo fungování dolní komory parlamentu se v poslední době komplikuje.
Doposud nebyli vládní poslanci ve svém úsilí o prohlasování vlastních návrhů příliš úspěšní. Tedy přesněji: koalice byla v zásadních věcech jednotná a svou většinou protlačila vše, co chtěla. Neefektivní je však v tom, že neumí Sněmovnou prosadit návrhy dostatečně rychle. Zpoždění tak nabírá většina hlavních vládních návrhů.
Hromadí se horníci
Poslanci se scházejí na jednání jeden týden v měsíci, ostatní čas je vyhrazen výborům. V červnu bylo jednání brzděno některými aktuální problémy, výsledek je však ještě slabší, než se dalo čekat. Poslanci měli nově navrženo 63 zákonů, zvládli probrat pouze 2 (!). K finálnímu schválení (v tzv. třetím čtení) je třicet dalších, vláda prosadila 7. Při tempu ministerské produkce různých návrhů lze s klasikem dodat, že se vládě hromadí v dole horníci. Sněmovna jednoduše nezvládá takové množství bodů zpracovat.
Tento týden budou poslanci opět jednat, stojí tváří v tvář velkému počtu zásadních návrhů. Namátkou vyberme například zavedení elektronické evidence tržeb (EET), zrušení druhého pilíře důchodové reformy, zákony o biopalivech a spotřebních daních či zákon o prokazování původu majetku.
Kdo za to může
Opozice samozřejmě situaci využívá a moc ji vládě neulehčuje. Když však její činnost porovnáme s výkony sociálních demokratů v opozici do roku 2013, lze bezpečně konstatovat, že je konstruktivnější a vstřícnější, než byli kdysi oni. Kde se tedy zpoždění bere?
Jedním z důvodů je i změna harmonogramu jednání. Jak bylo uvedeno výše, poslanci jednají jeden týden v měsíci; v minulém období byly schůze 2-3 týdny dlouhé ve zhruba pěti či šestitýdenním cyklu. Technicky je délka stejná, prakticky se ale mohlo jednání protáhnout a vyřešit více bodů. Reforma prosazená touto vládou „prodlužování“ neumožňuje, čímž zpoždění zákonů roste.
Třetím a hlavním důvodem je ale samotná razance vlády. Předchozí koalice (Topolánek a nakonec i Nečas) balancovaly na hranici 101 hlasů, strategie ve Sněmovně byla otázkou přežití. Vše, co potřebovala, dokázala navzdory nejtvrdšímu odporu opozice prohlasovat. Tato vláda má naopak svou existenci poměrně jistou. Na konkrétních situacích je zřejmé, že strategii ani taktiku pro pevnější kontrolu nad zákonodárným procesem nezvládá.
Co půjde přes palubu
Zdá se, že část vládních poslanců chce situaci řešit. Poslanci ANO i ČSSD navrhují změnit jednací řád, aby přestávkami na jednání klubu nebylo jednání brzděno. Tento krok kritizuje opozice, má za to, že jde o účelové a nepřijatelné rozhodnutí. Je pravdou, že ať se dělo ve Sněmovně cokoliv, doposud se nikdo k takovým změnám neodhodlal. A současná situace není natolik neřešitelná, aby vyžadovala takto extrémní postup.
Praktickým řešením je i to, že se vláda rozhodla některé návrhy upřednostnit, tzv. „pevně zařadit“ na jednání. Tím ovšem zároveň ukazuje, které body už téměř jistě až do září neprojedná. Přes okraj stolu tak prozatím padá například změna ústavy, zákon o rozpočtové odpovědnosti, nový zákon o návykových látkách či o svobodném přístupu k informacím. Budou asi projednány nejdříve až v září.
S blížícím se podzimem se nachyluje i poločas této koalice. Ve svém prvním roce prosazovala hlavně rušení reforem vlády minulé, teprve před nedávnem se odhodlala k vlastním novinkám. Jde sice o velmi kontroverzní kroky, ale alespoň je zde úsilí některé problémy řešit. Je proto pro ni klíčové, aby dokázala tyto věci i včas prosadit.
Sněmovna se ukazuje jako velký problém. Kdyby však vláda našla energii a chuť na noční jednání, delší schůze a další mimořádné kroky, dokázala by situaci zvládat lépe. A nemusela by se pokoušet měnit pravidla během hry. Dosavadní zkušenost nám ukazuje, že se to vždy nevyplatí.
