Koncem letošního roku by měly být oznámeny výsledky auditu národní bezpečnosti. Premiér ho zadal jednak v souvislosti s bezpečnostní situací ve světě, ale i jako reakci na problémy, které se u jednotlivých složek vyskytly. Cílem je zjistit, do jaké míry jsou naše bezpečnostní složky schopny čelit současným hrozbám.
Při pohledu na současnou situaci v těchto složkách si každý musí položit otázku: bude tento audit objektivním podkladem pro zkvalitnění organizačních struktur, nebo nicneříkající analýza, jejíž cílem bude zakrýt neutěšenou situaci, ve které se naše bezpečnostní složky nacházejí? Stane se politickým trumfem sociální demokracie, nebo naopak trumfem jejího hlavního rivala – hnutí ANO – pro parlamentní volby? Už teď je jisté, že se obě strany budou ohánět tím, co v této oblasti udělaly či co jejich konkurence zkazila.
Politizace bezpečnosti
Situace v bezpečnostních složkách není dobrá, a to nejenom s přihlédnutím k probíhající reorganizaci policejních útvarů. Alarmující je, že současné bezpečnostní výzvy jsou nové a zároveň nebezpečné, zaslouží si proto mnohem vyšší úsilí, než bylo vynakládáno v minulosti. Události nedávné doby nás ale přesvědčují spíše o opaku. Reorganizace útvarů se řeší více na politické úrovni a stává se tématem soupeřících stran před podzimními volbami. Opomeneme-li politický podtext a úvahy o tom, že reorganizace působila účelově a že jejím hlavním cílem je odstranění Šlachty z čela ÚOOZ, musíme říci, že způsob jejího provedení také není úplně šťastný.
Vedení policie na jedné straně říká, že se připravovala delší dobu, řada zainteresovaných složek však oponuje, že o ní nic nevěděla. Policejní prezident ve snaze utišit situaci argumentuje, že tento proces bude probíhat postupně několik let. Na pomoc si bere bývalé policejní prezidenty, kteří změně vyjadřují podporu. Celé to pak budí dojem, že i velení policie si v této věci není stoprocentně jisté. Každý si zároveň může položit otázku, proč k této změně nedošlo až po bezpečnostním auditu? Argumenty pak mohly mít i větší váhu.
Boj o vliv nad zpravodajskými službami
Před vládou, ale zejména před premiérem, stojí další a dost ožehavá záležitost, kterou je zlepšení koordinace a kontroly zpravodajských služeb. Ty jsou klíčové v oblasti monitorování bezpečnostních rizik a jejich informace jsou důležité pro definování dlouhodobé strategie, dnes mezi sebou spíše soupeří. Nedávná libanonská kauza odhalila slabiny a znovu otevřela diskuzi o jejich lepší práci a kontrole. Iniciativy se chopil premiér a v současné době představuje návrh novely příslušného zákona.
Z dosavadní diskuse se zdá, že hlavním problémem bude postavení a zejména personální požadavky na členy pětičlenného výboru, který bude moci provádět kontrolní činnost a vstupovat i do tzv. živých případů. Premiér prosazoval, aby ze členství v tomto výboru byli vyloučeni bývalí policisté nebo příslušníci zpravodajských služeb. Nakonec ustoupil koaličnímu tlaku a výbor se otevře i těmto lidem. Je zcela zřejmé, že se tento kontrolní výbor stane jablkem sváru. O tom, jak to dopadne, můžeme jen spekulovat, ale debata naznačuje, že politici budou mít zájem, aby ve výboru zasedali jejich lidé. Mít totiž informace z živých kauz nebo do nich i nepřímo vstupovat je velmi lákavé.
Určitým mementem je v tomto ohledu Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS). GIBS měl být nezávislým orgánem, který by měl řešit přestupky příslušníků bezpečnostních sborů. Pochybnosti o nezávislosti inspekce dokládá jmenování bývalého vysokého policejního důstojníka plk. Bílka do jejího čela. Možná že toto si uvědomuje i premiér a snaží se v tomto případě jít jinou cestou.
V současné době se tak stáváme svědky spíše boje o ovládnutí jednotlivých bezpečnostních složek než hledání cesty jejich efektivního fungování. V konečném důsledku to ale může vést ke zpochybňování jejich nezávislosti a zároveň to nepřispěje k jejich vnitřní stabilitě a akceschopnosti. Každého asi logicky napadne, co asi tak bude obsahem avizovaného auditu. Má smysl ho ještě vůbec dělat?
