„Prostě jim dejte ten výbor pro obranu, ten stejně nikdo nechce. Nic, na čem by záleželo, přeci neovlivňuje,“ byla asi věta, která zazněla na podzim 2013, když si ve sněmovně rozdělovaly úspěšné politické strany předsednické funkce jednotlivých parlamentních výborů. Branný výbor tak zbyl na hnutí Úsvit. Tehdy asi nikdo netušil, že téma obrany zažije v následujících letech díky zásadní změně bezpečnostní situace na evropském kontinentu velký comeback.
Od té doby se přesvědčujeme, že strategickou diskuzi o naší obraně na půdě branného výboru nelze nastartovat „ze dne na den“ bez chyb a složitého procesu učení se. Narážíme na personální rezervoár poslanců, jejich odbornost a osobní drive či nastavení procesů a vztahů mezi exekutivou a parlamentem.
Varováním mělo být nezvládnuté projednávání české pozice před stěžejním summitem NATO ve Walesu v září 2014, které přišlo jen den poté, co koaliční strany přijaly smlouvu o zajištění obrany České republiky. Jedním z deklarovaných cílů této smlouvy je posílení strategické a kontrolní role Výboru pro obranu.
4. května tohoto roku nám ale členové branného výboru znovu ukázali, že svou práci nedělají dobře. Na vizitu přijela ze Spolkového sněmu delegace první ligy německých politiků z tamějšího výboru pro obranu: předseda Hans-Peter Bartels (SPD), místopředseda Karl Lamers (CDU/CSU), expert CDU/CSU Henning Otte a další – celkem sedm poslanců.
Za českou stranu je uvítali předseda branného výboru David Kádner (Úsvit) a Ivan Gabal (nestr. za KDU-ČSL), na jehož pozvání německá delegace přijela. Ostatní se nedostavili. Přišel naopak Kádnerův kolega z Úsvitu Marek Černoch, který ovšem členem výboru není. ČR tak byla s čestnou výjimkou jednoho poslance v situaci, kdy nás před německými partnery reprezentovali v otázce směřování české obranné politiky ve změněném bezpečnostním prostředí či budoucnosti NATO a perspektivě zahraničních misí poslanci ex-Okamurovy populistické skupiny. O její práci jsme přitom již psali zde.
Z hlavních vládních stran zájem ani snaha o dialog zjevně nebyly; demokratická opozice se ovšem také nevyznamenala. Je na místě se zeptat, co tak důležitého v tu dobu ostatní poslanci dělali a proč jim nestálo za to přijít do práce. Takto česko-německý strategický dialog, který premiér Sobotka ve stejný den ohlásil při své návštěvě Berlína, zjevně vypadat nemá.
