Včera schválila vláda českou pozici na evropský summit. Premiér Sobotka prohlásil, že ČR může dočasně přijmout několik set uprchlíků, dokud se nerozhodne o jejich azylu na půdě EU. Jde především o imigranty, kteří požádali o azyl v některé hraniční zemi a nyní čekají na vyřízení všech procedur. Vládu a premiéra je nutné za tento krok pochválit, i když je zřejmé, že to dělá vlastně z donucení.
Evropská politika nefunguje tak, že lze na problémové téma opakovat rezolutní „ne“ a tvářit se, že problém neexistuje. Jsou-li hraniční státy vystaveny vlně uprchlíků v řádu desítek tisíc a mají-li povinnost jejich žádosti o azyl posoudit, je nutné se o tyto lidské bytosti slušně postarat. Kvóty hlasitě odmítáme, což je v pořádku – nesmíme ale tvrdit, že se nás to netýká. Podaná ruka s nabídkou pár set míst je diplomaticky bezpodmínečně nutné, ale zároveň humánní gesto. O motivech vládní pozice lze proto spekulovat, skutek je však správný.
Dost kontroverzní reakce se dopustila naopak opoziční ODS, resp. její předseda Fiala. Ve svém vyjádření vládu kritizuje. Nepoužívá zcela logické argumenty, označuje to za podbízení se evropské byrokracii a za riziko. ODS v této otázce stála na křižovatce, jak jsme psali v minulosti. Kritizovala kvóty, u toho však měla i zůstat.
Teď to ale vypadá, že modrý vlak tentokráte použil jako svůj pohon dost hnědé uhlí. Jako volič a sympatizant této strany konstatuji, že to není pěkná podívaná. Odporuje to mnoha principům, které strana v minulosti zastávala. Nelze než zopakovat, že zásady, o které se opírá, mají univerzální platnost. Nelze jedním dechem mít morální a konzervativní postoje v domácí politice, aby se tváří v tvář zoufalé situaci uprchlíků odmítala elementární humanita.
ODS lze proto jednak vzkázat, aby se například řídila názory „svého“ diplomata a bývalého ředitele společnosti Člověk v tísni Tomáše Pojara. Jeho postoje sice nemusí mnohým velkohumanistům s otevřenou náručí být vhod, ale v uvedených rozhovorech shrnuje zhruba to, co je nutné během této krize dělat.
A rád bych dodal i jeden praktický pohled. Chápu, že vedení strany je pod silným tlakem radikální části členstva. Má rovněž touhu popohnat stagnující preference. Snaha podbízet se temným vášním většiny české populace ale fungovat nebude. Problém strany je v přetrvávající nízké důvěryhodnosti, ne v programovém zaměření. Radikální voliči to prostě profesoru Fialovi neuvěří. Zato může snadno odradit ty, kteří mu věřili doposud. Chce-li být ODS věrohodnou alternativou této problematické vládě a oprávněně jí kritizovat, měla by si pro to najít lepší bitevní pole.
