Balance za každou cenu

20. 7. 2015 - 17:01

sobotka_cssdPavel Bělobrádek navštívil Sudetoněmecký dům v Mnichově a položil květiny jako uctění památky obětí násilí při odsunu českých Němců. Toto gesto se stalo důvodem pro ostrou reakci komunistů a některých dalších politiků. Jiní ho naopak podpořili.

Premiérův mluvčí hned dodal, že tam vicepremiér předsedu vlády ani vládu nereprezentoval. Následně pak Sobotka vydal prohlášení, v němž se pokusil udělat kompromis mezi správným postupem a strachem. Ocenil Bělobrádkovo gesto, zároveň se ale zaštítil často používanou teorií příčiny a následku. Vyhnání bylo prostě důsledkem nacistických zločinů. Na toto zdůvodnění nepřišel sám, některý z jeho poradců to převzal z česko-německé deklarace z roku 1997.

K této myšlence je nejlépe citovat publicistu Bohumila Doležala, který situaci popisuje takto: „Vyhnání bylo následkem války, vyvolané německým politickým vedením. To je v českých historických kruzích oblíbená teorie příčiny a následku. Příčina: soused mi dal facku. Následek: já mu dám ještě větší. Jde o pojetí dějin, v němž se jeho subjekty chovají jako koule při hře v kulečník. Osobně dávám přednost optimističtějšímu výkladu: dějiny jsou dílem živých lidí, kteří se svobodně rozhodují a za svá rozhodnutí nesou zodpovědnost. Nejsou dokonalí, hřeší a chybují. Pokud si však dokážou své chyby přiznat a poučit se z nich, může se svět během času měnit k lepšímu.

Vicepremiér Bělobrádek řekl něco podobného: „Nacisté rozpoutali válku a brutalita, se kterou ji vedli i na území Československa a později protektorátu, byla hrozná. To ale nemůže být žádná omluva pro to, že při vysídlení německého obyvatelstva zahynulo buď přímo, nebo v jeho důsledku zhruba 30 tisíc lidí. Myslím, že je normální uctít památku těchto civilních obětí.

Premiér, který měl možnost lidské gesto svého koaličního kolegy podpořit o něco dál, než za bezpečnou hranici diplomatické formulace, se toho neodvážil. Uchýlil se do bezpečné pozice, v níž si raději nikoho nerozhádá a dramaticky nepopudí nositele jiného názoru. I premiér Nečas blahé paměti nazval v Bavorsku vyhnané Němce „krajany“, Sobotka mohl být zase o krok blíž opravdovému smíření. To se nestalo.

Je proto potřebné napsat, že P. Bělobrádek udělal dobrou věc a že ji i velmi správně zdůvodnil. Naopak panu premiérovi budeme přát, aby nalezl větší odvahu a někdy v budoucnu udělal alespoň trochu průlomové, opodstatněné a ne tolik populární gesto. Jeho místo v historii by pak bylo o něco lepší.


FacebookTwitterGoogle+LinkedInPrintFriendlyShare