Společná předvolební koalice „Lidovců a Starostů“ se rozpadla. Přesněji řečeno, lidovci v pudu sebezáchovy provedli jednostranný rozvod, což v tomto případě není ani z jejich pohledu hřích.
Po rozpadu spolupráce TOP09 a STAN hledali Starostové svou další budoucnost, tentokrát ovšem i s většími ambicemi. Bylo třeba ocenit, že se hnutí STAN nerozhodlo rozpustit v koncernu Andreje Babiše a hledalo trvalejšího partnera. Zároveň platí, že uvnitř hnutí STAN je spousta zajímavých a silných osobností; problém je spíše v celku – ve víře, že spolek úspěšných komunálních politiků může vytvořit celostátní stranu.
Ambice a omyly
Projekt společné koalice měl v sobě od počátku zabudován zásadní problém: přemrštěné ambice STAN a až nevysvětlitelnou důvěru lidovců ve společný potenciál. Vedení STANu zjevně věřilo, že když pro jejich kandidáty hlasovali lidé do krajů, vydrží jim to i ve volbách celostátních. Starostové věřili, že do „sňatku“ s lidovci přinášejí „věno“ několika procent hlasů, které mají jisté. Volby v obcích a krajích se ale od těch sněmovních zásadně liší a voličská věrnost je věc, na kterou se není radno spoléhat. Věřit, že politik své voliče vlastní a může jimi posouvat po politické šachovnici, je zjevně mylný postoj.
Rovněž je problematická víra, že už nyní STAN ve Sněmovně zastoupení má a že se tedy jedná o prověřenou stranu. Dokud strana nekandiduje a neuspěje sama a jasně se nevyprofiluje, je podpora voličů jen iluzí. Úspěch z voleb 2013 je spíše úspěchem strany TOP09, nikoliv několika členů STAN, které Kalouskův organizační talent a zbytky důvěry v předsedu Schwarzenberga přivedly do Sněmovny.
Víra a rozvod
Vedení KDU-ČSL každopádně něčemu z výše uvedeného uvěřilo. Ale tak, jako nejde převádět voliče z místních a krajských voleb rovnou do voleb sněmovních, nejde ani tak jednoduše preference sčítat. Mnozí potenciální sympatizanti STAN mohli mít problém s lidovci. KDU-ČSL je stranou, která bez ohledu na svůj program odrazuje mnohé svým (jen částečně odhaleným) konzervativizmem a obecně kontroverzními názory. Stačí si vyslechnout několik vysokých politiků KDU-ČSL, když mluví o ženách a o rodině, aby bylo jasné, že 21. století zaznamenali pouze v kalendáři.
Nesmí se ani zapomenout na to, že zatímco poslanci STAN jsou nyní v zásadní opozici, lidovci už přes tři roky sedí ve vládě. Tento rozpor nikdo voličům přesvědčivě nevysvětlil, na popularitě ale ani jedné ze stran přidat nemohl.
Když se zahrne vše již zmíněné, dají se preference okolo 8 % pro společnou koalici pochopit. Problém tedy není v tom, že lidovci své starostenské spojence opustili, ale v tom, že se s nimi vůbec bavili o předvolební koalici. Přislíbit pár míst na kandidátkách by přitom bylo daleko efektivnější. Alespoň by se společný projekt nestal snadným terčem posměchu a útoků; místo toho mohl alespoň trochu přispět ke kultivaci české politiky. Snad budou mít Starostové dost rozumu, aby jim to došlo alespoň napodruhé.