Záměr vlády znovu zavést odvodní povinnost vyvolal diskuzi nejenom na politické scéně, ale i v odborných kruzích. Tento krok přichází v době zhoršující se bezpečnostní situace v Evropě a zároveň v době, kdy se Armáda České republiky potýká s nedostatkem materiálních i lidských zdrojů.
Nákladný projekt s nejistým výsledkem
Sobotkova vláda přichází s komplexním řešením, kdy nejde jenom o oblast doplňování, resp. odvody, ale také aktivní zálohy a celkovou přípravu obyvatelstva k obraně země. Pozornost si ovšem získala především odvodní povinnost, která se týká celé populace starší 18 let bez rozdílu pohlaví. Ministerstvo obrany si tímto krokem chce ověřit zdravotní a fyzický stav populace schopné vykonávat vojenskou činnou službu. Návrh zákona však odstartoval diskuzi, jak mezi politiky, tak i vojenskými experty.
V prvé řadě se jedná o ekonomicky a organizačně nákladný projekt, jehož výsledkem bude „pouhá“ evidence vojáků v záloze. Armáda získá informace o jejich zdravotním stavu a předběžně zjistí, u koho existuje překážka svědomí nebo náboženského vyznání vůči výkonu vojenské služby se zbraní.
Za tuto „evidenci“ bude stát platit cca 150 mil. Kč ročně. Jedná se především o náklady na odvodní komise. Komise bude nutné personálně zabezpečit, dát jim prostory na úřadech, vytvořit informační systém evidence apod. Kromě toho vzniknou i přezkumné komise řešící případná odvolání odvedenců.
Velkou neznámou je efektivita tohoto systému v souvislosti s budoucím plánováním ozbrojených sil. Každý občan bude mít právo službu odmítnout z důvodu svědomí nebo náboženského vyznání. Při odvodu sice bude deklarovat, že žádná překážka neexistuje, ale jeho postoj se časem může změnit a v případě ohrožení státu může službu odmítnout. Vojenské plány na základě informací z odvodů zůstanou jenom na papíře.
Informace o odvedencích je potřeba také průběžně doplňovat, s tím ale zákon nepočítá. Získané údaje tak začnou ihned zastarávat. Veškeré plány mohou ztratit svůj efekt; už jenom to, že pro každého odvedence se musí například zajistit výstroj, která je na míru a kterou stát musí objednat u výrobce právě na základě údajů z odvodního řízení. Ministerstvo obrany ČR tak bude získávat za několik stovek miliónů „nepřesné informace“.
Malá podpora v Poslanecké sněmovně
Nikoho tak ani nepřekvapí, že vládní návrh je kritizován nejenom z řad opozice, ale také z řad koaličních poslanců. Kriticky se na jeho adresu vyslovil například lidovecký poslanec I. Gabal nebo sociálně demokratický poslanec A. Seďa. Koaliční poslanci vidí lepší zajištění obrany spíše ve zkvalitnění systému aktivních záloh.
Další otázkou je i reakce české veřejnosti. Veřejnost na základě průzkumů v zásadě odvody neodmítá a chápe nutnost přípravy obyvatel k obraně. To lze chápat jako reakci na současná bezpečnostní rizika. Průzkumy je ovšem nutné brát poněkud rezervovaně, neboť většiny populace se připravované změny nedotknou, neexistuje pro ni důvod pro odmítající postoje. Velmi malá část obyvatel má zkušenost s účastí v ozbrojeném konfliktu nebo s přítomností v krizové oblasti. Mužská populace, která v minulosti absolvovala vojenskou základní službu, se žádné bojové akce nezúčastnila.
Vláda návrh zákona sice schválila, ale ministerstvo ho do Poslanecké sněmovny zatím neposlalo. Zdůvodňuje to tím, že zákon chce zaslat spolu s dalšími novelami až v létě. Otázkou je, co tím rezort obrany sleduje. Chce tento čas využít k získání podpory ve sněmovně nebo k přepracování návrhu zákona, zejména pasáží o plošných odvodech? A bude chtít tuto podobu udržet?
Pokud Ministerstvo obrany bude na plošných odvodech i nadále trvat, stane se toto léto pro jeho představitele opravdu „horké“. Drahých a nevýkonných evidenčních systémů vláda připravuje už několik. V tomto případě by to byla škoda zejména proto, že by se tak důležitá debata o obraně a bezpečnosti ČR zúžila na tento dílčí problém. Rizika, která před námi stojí, jsou ovšem daleko větší.