Obrana a bezpečnost v ČR: zvládáme?

18. 1. 2016 - 16:38

armada-crPremiér Sobotka na začátku ledna představil priority své vlády na další období; přitom oznámil, že bezpečnost je jednou z těch hlavních. Vláda zcela logicky reaguje na změny bezpečnostního prostředí, které nastaly v posledních letech. Zároveň i svým způsobem „dohání“ to, na co ve svém vládním prohlášení zapomněla.

Původní vládní prohlášení z roku 2014 je v otázce bezpečnosti poměrně obecné:  „Aktivní členství v Evropské unii a NATO v souladu se zájmy České republiky, působení v OSN při odstraňování rizik ohrožujících mezinárodní mír, podporování rovnoprávné spolupráce mezi národy a zapojení do úsilí čelit mezinárodnímu terorismu a kyberterorismu.

V kapitole věnované Ministerstvu obrany si vláda jako prvořadý úkol vytýčila provedení auditu hospodaření. Další priority se týkaly plnění závazků v rámci mezinárodních organizací (OSN, NATO, EU), zvyšování schopností AČR, dialog s obranným průmyslem a v neposlední řadě dokončení branné legislativy.

Pokud bychom se podívali na kapitolu Ministerstva vnitra, hlavní prioritou byla personální stabilizace bezpečnostních sborů a zlepšení podmínek služby. Dále zde najdeme obecné konstatování, že „Vláda bude klást důraz na následující bezpečnostní oblasti: boj proti terorismu, extremismu, organizovanému zločinu, korupci a rasové nesnášenlivosti“. Další priority se týkají spíše občansko-právních agend.

Na co se nedostalo?

Vláda vůbec nereagovala na zhoršující se mezinárodní situaci v té době, především v arabském světě, kde už docházelo k formování Islámského státu (IS), zhoršující se situaci na Ukrajině, zároveň ze strany NATO stále silněji zaznívaly hlasy na neudržitelnost nízkých výdajů na obranu členských států.

Následné události, jakými byla ruská anexe Krymu, válka na Ukrajině, v Sýrii a teroristické útoky v Evropě, ukázaly, že se vláda musí problematikou bezpečnosti zabývat intenzivněji. Kroky, které doposud udělala, lze hodnotit pozitivně, především to, že bezpečnost se vrátila mezi celospolečenská témata. Naše společnost si dlouho nepřipouštěla reálné bezpečnostní hrozby, je proto velmi těžké najít optimální způsob, jak ji připravit, aby tyto hrozby vnímala a byla jim schopna čelit. A to nejenom po stránce vojenské, ale i po stránce psychologické.

Změny klíčových zákonů

Vládě se po dlouhých diskuzích podařilo dokončit brannou legislativu, všechny tři klíčové zákony byly prosazeny. Jedná se o nejvýznamnější změny od roku 2005, kdy byla zrušena povinná vojenská služba.

Podařilo se prosadit též zákon o kybernetické bezpečnosti. Česká republika se stala jednou z mála zemí, která takovýto zákon přijala. Zejména v současné době, kdy kybernetické útoky představují jednu z významných hrozeb, se jedná o velmi důležitou právní normu. Nedávné kauzy hackerských útoků na domácí politiky ukazují, že je toto téma nesmírně důležité.

Dalším významným krokem byla novela zákona o zpravodajských službách. Jedním z hlavních aspektů je i zlepšení jejich kontroly. Podařilo se částečně posunout kontrolní mechanismy včetně nové pravomoci vůči Úřadu pro zahraniční styky a informace. Významnou novinkou je vytvoření kontrolního orgánu, který bude volit Poslanecká sněmovna.

V reakci na teroristické útoky v Paříži chce vláda zavést stupně ohrožení teroristickými útoky, jaké má například Velká Británie nebo USA. V rámci tohoto systému by měly být identifikovány teroristické hrozby a opatření bezpečnostních složek na jejich eliminaci. Otázkou je, do jaké míry je tato cesta efektivní.

Uvedenou stupnici mají státy, které s terorismem na svém území bojují již dlouhá léta. Naše země, podle zpravodajských služeb, není zájmovou destinací teroristů. Možná by bylo účelné využít stávajících opatření, které jsou zahrnuty v ústavním zákonu o bezpečnosti České republiky. Dosavadní klasifikace obsahuje stavy související s živelními katastrofami a s bezpečnostními hrozbami, nabízí se tak možnost jejich revize a přizpůsobení současné situaci. Další možností je i širší aplikace systému NATO, tzv. NATO Crisis Response System, který pracuje s různými stupni ohrožení, a to i mimo článek 5.

Peníze až na prvním místě

Vláda také začala řešit neuspokojivou situaci související s nízkými výdaji na obranu, o čemž jsme psali zde. Dne 15. 6. 2015 schválila dlouhodobý výhled do roku 2030, který počítá s růstem rozpočtu na 1,4 % HDP do roku 2020 s tím, že optimálně by měl dosáhnout v roce 2039 až 2 % HDP. Otázkou je, zda tento horizont není příliš dlouhý a zda navýšení bude stačit ke splnění úkolů, které si resort obrany vytýčil v rámci Koncepce výstavby Armády České republiky do roku 2025. Pomalému tempu navyšování se ČS již rovněž věnovaly.

Armáda bude muset personálně posílit, řešit koncepci aktivních záloh, nahradit zastaralou vojenskou techniku (např. bitevní vrtulníky, mobilní radiolokátory), modernizovat stávající techniku a infrastrukturu a doplnit operační rezervy (zejména munici, ale i další materiál).

Turbulence s jednáním o vojenských výdajích jsme již popsali. Bohužel i u této vlády platí, že tempo zvyšování je větší na papíře a v prohlášeních pro média než v hmatatelné skutečnosti. Nezbývá než ocenit alespoň trend růstu, za který se sluší současnou politickou reprezentaci trochu pochválit.

Jaký byl postoj vlády k bezpečnostním výzvám?

Aktivity vlády v oblasti bezpečnosti v posledních dvou letech lze popsat tak, že vláda jednala spíše pod tlakem událostí. Její přístup zároveň postrádal komplexnější pojetí bezpečnosti a opatření byla orientována spíše směrem na jednotlivé resorty.

Jaké kroky by měla vláda podniknout ve zbytku volebního období? Měla by především postupovat při zajištění bezpečnosti naší země systémověji a v širším měřítku. Bezpečnostní sbory by měly být připravovány v užší kooperaci; jednou z cest jsou společná cvičení Policie ČR a Armády ČR, a to na všech úrovních. Další oblastí jsou již zmiňovaná legislativní opatření reflektující teroristické hrozby. Úsilí by se mělo více soustředit na úpravu stávajících právních norem než na zavádění norem nových.

Vláda by měla zvážit, zda tempo zvyšování vojenského rozpočtu, které deklarovala, je dostačující pro modernizaci a další rozvoj Armády ČR a jejích schopností. A v neposlední řadě by vláda měla být garantem celospolečenské diskuze o bezpečnostních tématech. Ta by se neměla primárně stát nástrojem soupeření mezi politickými stranami a ústavními činiteli; zároveň by neměla být zneužívána různými extrémistickými skupinami. V situaci, která je okolo nás, si to nemůžeme dovolit.

Celý text analýzy najdete zde.

Foto: www.tydeniky.cz


FacebookTwitterGoogle+LinkedInPrintFriendlyShare