Migranti, svoboda a my

16. 6. 2015 - 19:08

uprchlici_mapaTéma migrantů mířících do Evropy se opět stává jednou z hlavních domácích událostí. Vicepremiér Bělobrádek našel odvahu a dnes na rovinu řekl, že naše země nějaké migranty přijmout musí. Česká společnost však prakticky celá, s výjimkou viditelné a aktivní menšiny, má z této situace přinejmenším strach.

Záběry na lodě plné lidí prchajících před chaosem v Africe a na Blízkém východě směrem do Evropy vyvolávají v lidech až iracionální reakce. Střípky pravdivých informací se obalují mediálním nánosem, obohacují se o neznalost i neinformovanost a dosycují se strachem. Vzniká tak pocit, že se na naši malou zemi řítí pohroma, kterou nedokážeme zvládnout.

Strach je politický kapitál

Téma růstu počtu uprchlíků je atraktivní, média se mu tedy vydatně věnují. A jak to často bývá, namísto objektivních informací někdy vycházejí vstříc poptávce po senzaci a předsudkům. Co na tom, že ročně dostane české občanství několik tisíc cizinců a že v roce 2014 byla azylová ochrana udělena několika stovkám uprchlíků (zde je zajímavá statistika).

Strach z migrační vlny se doplnil i o latentní obavy z islámu vyvolané násilím páchaným radikálními skupinami v čele s tzv. Islámským státem. Tyto pocity dokázal sjednotit a politicky vytěžit doposud neznámý entomolog Konvička, o kterém jsme psali například zde. Každému, kdo si pohrává s jeho názory, je třeba připomenout, že není důležité, proti čemu se staví, ale co prosazuje. Konvičkovy poznámky o oplocení ČR, omezení svobod těch, kteří s ním nesouhlasí, či princip kolektivní viny vůči skupinám obyvatel jsou sice na hraně zákona, ale daleko za hranou jakékoliv lidsky přijatelné argumentace.

Naopak standardní politické strany zatím situaci nezneužívají. Opoziční tlak na vládu se soustřeďuje zejména na aktivnější budování koalice proti povinným kvótám či na větší pomoc uprchlíkům za hranicemi ČR a i EU. Buďme rádi, že doposud se hnědé tóny do hlavního proudu české politiky nepřenesly.

Problém bez řešení?

Drtivá většina komentářů k problematice migrace se buď formulaci řešení vyhýbá úplně, nebo se omezí na kritiku xenofobie a rasismu mezi českými občany. Tento server ani autor textu se s principy nesnášenlivosti k menšinám či jakýmkoliv předsudkům pochopitelně neztotožňují. Je ovšem možné, že následující řádky vyvolají mezi některými čtenáři nesouhlas, ale to není důvod názor na problém nesdělit.

Na stole jsou nyní povinné kvóty na přerozdělování uprchlíků v rámci EU. Ty jsou nepřijatelné z jediného důvodu: stát by neměl přijít o právo rozhodovat, koho a za jakých podmínek na své území přijme. Je lhostejné, jde-li o jednoho člověka či o deset tisíc uprchlíků; o suverénní právo kontroly nad touto oblastí bychom přijít neměli.

Tlak z Evropy ovšem nejde ignorovat. Víra, že se uzavřeme mezi českými kopci a nikoho sem nepustíme, je neuvěřitelná, nebezpečná, ale především nereálná. Cena, kterou bychom za tuto snahu zaplatili, by byla mnohem větší, než si lze domyslet. A ti, kdo toto navrhují, rozhodně podobné strategické úvahy nepěstují.

Abychom měli potenciál povinné kvóty jako myšlenku porazit, musíme umět vyjít problému aktivně vstříc. Je zřejmé, že náklady na ochranu hranic a na pomoc uprchlíkům v EU i v jejím okolí dramaticky porostou. Nesmíme se tvářit, že se nás to netýká – kus společného účtu budeme platit; a nebude to málo.

Pavel Bělobrádek má pravdu v tom, že se přijetí malé části migrantů nevyhneme. Tisíc kandidátů na azyl ještě neznamená tisíc nových obyvatel – ale i kdyby ano, neznamenalo by to pro naši zemi žádné zásadní riziko. Jejich přijetí je nutné brát jako příležitost, ne jako hrozbu.

Je ovšem jasné, že naprosté většině migrantů my ani nikdo jiný v Evropě přímo nepomůže. Valnou většinu lidí přicházejících do Evropy prostě přijmout nemůžeme. Pravdu mají ti, kdo říkají, že na život v míru a prosperitě není nárok, dokonce to ani nikomu nedlužíme. Jediné, čím bychom měli být vedeni, je snaha v dostupných kapacitách problematickým zemím pomoci.

Každá společnost neustále čelí různý rizikům a výzvám. Pro naši zemi je nyní nepoměrně větší hrozbou to, kdyby názory vedené zlobou, nenávistí a strachem získaly navrch. O svobodu, bezpečí a prosperitu nás žádný migrant nepřipraví. Dokážeme to pouze my sami.


FacebookTwitterGoogle+LinkedInPrintFriendlyShare
Autor:
Témata: ,
Kategorie: Články