V reakci na lednové teroristické útoky v Paříži se poslanec Ivan Gabal (nestraník zvolený za KDU-ČSL) nechal na svém facebooku slyšet, že vážně čeká, „co nám k možnému modelu soužití s muslimskými Evropany a imigranty z válečných zón, (…) řeknou čeští arabisté akademické a nejen akademické provenience. Máme-li svou strategii v dnešní situaci budovat kvalifikovaně a nikoli ze strachu.“
Ve svém čtenáři oblíbeném a komentovaném statusu dále dodává: „Je to poměrně velký počet kvalitních vědců i absolventů, kteří zatím mlčí, z důvodů mně obtížně pochopitelných. Přitom jde o obor s velkou tradicí a fundamentem na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Předpokládám, že tuto práci odvedou rychle a kvalitně. (…) Je čas dát naše akademické schopnosti a poznání ve prospěch optimálního postupu v dnešní krizi. A nalézt řešení bezpečné nebo zvládnutelné pro českou politiku a společnost.“ Na jednu stranu jde o chvályhodná slova a zcela legitimní názor. Na druhou je ale třeba se ptát, proč tedy čeští arabisté vidět nejsou.
Bezpečnost především
Důvodů nízkého mediálního profilu českých arabistů je celá řada. Uvedu zde proto pouze ty podle mne nejdůležitější. Na úvod podtrhněme jednu skutečnost: Arabisté jsou v současnosti nezřídka terčem systematické kyberšikany, výhružek, urážek, ale i žalob a trestních oznámení, ať už na sebe, či na instituce, které je zaměstnávají. Pouhý fakt, že se profesionálně zabývají arabským světem a tedy nemají nepřekonatelný odpor k islámu a dokážou na jiné kultuře ocenit i její klady, z nich dělá vděčný terč islamofobů, kterých je v Čechách více než dostatek.
Někteří doteď mediálně aktivní arabisté a odborníci na Blízký východ se proto v poslední době z veřejného prostoru tiše stahují a dávají si pozor na to, k jakým tématům se budou vyjadřovat. V lepším případě proto, že jim to za to nestojí, v horším pak čistě pragmaticky z důvodu obav o své blízké. Jsou v tom totiž sami a navíc mezi mlýnskými kameny. Stát je neochrání a jak islamofobům, tak islamistům budou vždy trnem v oku.
Peníze až na prvním místě
Český stát bohužel arabistiku vnímá jako strategický obor jen nárazově, „když se něco děje“. Výchova odborníka trvá ale řadu let. Kromě toho, pokud se nemá jak živit, tak od oboru uteče. Případně rezignuje na objektivně potřebná a analyticky atraktivní témata v oblasti bezpečnosti a politiky a z nouze se spokojí s rolí překladatele či průvodce turistů. Velkou část svého vzdělání a odborného potenciálu tím však zahodí jak pro sebe, tak pro stát.
Není to automaticky jeho vina. S výjimkou tématu islamofobie neexistuje poptávka po expertních znalostech, které by se odborníci působící v neziskovém sektoru mohli chytit a být z ní živi. V omezené míře poskytuje relevantní granty Technologická agentura ČR (TAČR) a ministerstvo zahraničí. Děje se tak však nahodile a ve výši, která arabistu nemá šanci uživit. O něco lepší je situace v akademickém světě, ale například FF UK dnes drasticky šetří a svým pracovníkům snižuje již tak nízké platy. Ti pak mají potom jiné starosti než šířit osvětu. Poslanec Gabal volá po veřejně aktivních arabistech. Oblast státní služby je proto pro téma tohoto článku víceméně mimo hru. Diplomat-arabista o řadě věcí otevřeně a upřímně mluvit nemůže a zpravodajec ani nesmí.
Ještě jsou zde média. Ale ruku na srdce. Kolik médií dnes dává prostor zahraničnímu zpravodajství? A kolik je ochotno mít na to někoho placeného? O zahraničním zpravodajovi nemluvě… Chození do médií a na veřejné akce navíc není žádný med. Odborná sdělení mohou být sestříháním zdeformována a jejich autorovi uškodit a honorář zřídka odpovídá vložené energii a času. Orientalista Marek Čejka to na svém webu shrnul velmi přímočaře, když napsal, že je „profesionál, nikoliv dobročinný subjekt v oblasti poskytování informací a know-how o Blízkém východě“ a tak si za svoji práci dovoluje požadovat spravedlivou odměnu či aspoň náhradu nákladů.
Příliš filologie škodí
V neposlední řadě představuje problém i koncepce samotné arabistiky na FF UK. Máme tak sice odborníky, ale ti jsou ve své většině zaměřeni na něco úplně jiného, než poslanec Gabal žádá. Uvědomme si, že v Čechách nemáme jediného arabistu, který by se coby expert na extremismus specializoval na místní muslimskou komunitu! Většina současných arabistů je historiky, lingvisty a literárními kritiky. Není ale jejich vina, že absolvovali obor, který spadá pod filologii a tomu odpovídá i jeho sylabus. Je chybou českého státu, že dostatečně netlačí na to, aby struktura vzdělání těchto odborníků odpovídala potřebám doby a byla finančně adekvátně pokrytá.
Téma, které nezmizí
Přitom je to škoda. Terorismus, migrace, energetická bezpečnost, občanské soužití, organizovaná kriminalita, islamofobie a islamismus… To vše jsou témata, kde znalost islámu a arabského a muslimského světa přijde české společnosti a státu vhod. Krom toho muslimský svět není Rusko. Hrozba nepochází většinou od režimu či vlády. To, čemu dnes čelíme například ve formě tzv. „Islámského státu“ je mnohem více masové a amorfní a proto hůře kontrolovatelné a nebezpečnější pro okolí, než Saddám Husajn či Muammar Kaddáfí se svými diktaturami kdy byli.
