Vláda dnes schválila hodně věcí, většina z nich je hodně kontroverzních. Bylo by snadné na téma evidence tržeb nebo jiných regulačních zákonů napsat ostrý odsudek; čas se k tomu ale najde jindy. Nyní je chvíle Sobotkův kabinet také za něco pochválit.
Do Sněmovny míří návrh na změnu ústavy, týká se pravomocí prezidenta. Přiznejme si, že bylo na čase. Dokud na Hradě seděl Václav Havel, byla ústava v rukou prezidenta nejvyšším zákonem. Václav Klaus hranice notně posunul, formu držel, ale ústava pozvolna získávala roli trhacího kalendáře. S politováním je nutno dodat, že stávající prezident s ústavou mnohdy nakládá už jen jako s toaletním papírem.
Přímá volba dává prezidentovi větší legitimitu, ale zároveň větší bezstarostnost, větší manévrovací prostor. Díry v kompetencích, které Zeman rozšířil a má chuť využívat naplno, je třeba uzavřít. Nejde jen o Zemana; je jisté, že kdokoliv po něm může mít stejné úmysly. Například vliv na zahraniční politiku je už mnoho let oblastí, kde prezidenti dělali více škody než užitku.
A zásadní kapitolou je vliv na ČNB. Přes 20 let se spíše taktně mlčí o tomto zásadním vlivu prezidenta na měnovou politiku. Silné finanční skupiny však měly a budou mít zájem o to, koho do bankovní rady posadit. Jak zabráníme tomu, aby místa v radě prezidentští kandidáti neprodávali ještě před volbami? Celonárodní kampaň je drahá věc a pokušení je o dost silnější, když má prezident na jmenování monopol. Hlasování v Senátu je proto velmi správná věc.
Chválu si naopak nezaslouží opozice. O komunistech a zapadajícím Úsvitu nemluvme; česká pravice ovšem naznačuje, že chce dělat potíže. Samozřejmě je nutné, aby s nimi vláda mluvila a našel se koncensus. Bylo by ale nesmírně špatné, kdyby z důvodu čistě opoziční zlomyslnosti či pozůstatků náklonnosti k M. Zemanovi (zejm. u ODS) byl tento návrh pohřben. Věřme, že se ho v parlamentu prosadit podaří.
